Zima - mocná brzda výkonu

Sobota v 20:49 | Mamufous |  Extrémní překážkové závody
Přesně před týdnem (7. - 8. 10.) si na Klínovci v Krušných horách vybírala nedostatečná připravenost svou daň na účastnících závodů Predator race. Ti odvážnější právě bojovali na tratích trojzávodu Master Weekend.
Když se dnes podívám z okna, přijde mi neuvěřitelné, že před sedmi dny na Klínovci padal déšť se sněhem, silně foukalo a teplota byla 3,5°C. Díky větru byla pocitová teplota pod nulou. Díky mlze bylo na vrcholu vidět tak na 20-30 metrů.
Že to byly k radosti organizátora opravdu extrémní podmínky, o tom svědčí počty úspěšných účastníků celého Master Weekendu. Počet se zastavil na zhruba 49%! Ostatní postupně v různých částech závodů vzdávali.
Jasně, můžeme se dohadovat, kolik účastníků zastavil úraz, o které rozhodně nebyla nouze - přece jen byly celkové podmínky skutečně nebývale extrémní, ale zároveň se naplnil můj předpoklad nahlas vyjádřený ještě před startem ranní sobotní úrovně Brutal.
Znepokojivě jsem sledoval během ranního rozbíhání jedince zcela podceňující horské povětrnostní rozmary, jak se připravují do závodu vystartovat v krátkých elasťácích a triku s krátkým rukávem. "To jako vážně?!, ptal jsem se týmového kolegy."
Že právě počasí, respektive kombinace typicky horského říjnového počasí, extrémně fyzicky i psychicky náročných tratí a celkově špatné připravenosti některých účastníků Master Weekendu způsobí tak rozsáhlou selekci, to dával tušit již průběh prvního ze tří víkendových závodů. A že některým chybělo opravdu jen "málo" dokončit úspěšně celý Master Weekend, to se dočtete na následujících řádcích.


Příběh z Klínovce, který se mě přímo týkal
Než začnu objasňovat, co ve skutečnosti mnohé z vás zastavilo, začnu skutečným příběhem. Týmový kolega a kamarád Petr se určitě nebude zlobit, že jeho příběh v tomto článku zveřejním, protože také on se málem stal obětí vlastní chyby, na kterou ho mimo jiné vytrvale dva roky upozorňuji. Prý to, co říkám zní logicky, ale dokud si "sám nesáhne"…
Stalo se to v nejtěžším a nejdelším nedělním závodu úrovně Masakr. V nohách jsme měli zhruba 80% závodu. Účastníkům přiblížím místo naší příhody. To se nacházelo za Hadí horou asi 1km sběhu lesem k Jáchymovu.
Petr mě měl v zádech celý závod a náš rozestup se počítal na zhruba 1-3 minuty. Celý závod jsem měl vizuální kontakt. Než jsem se vyškrábal na Hadí horu, Petr byl pryč, a protože z kopce mu to opravdu běží (lépe než mě), hodně mě překvapilo, když jsem ho z dálky na již zmíněném místě viděl sedět na zemi. Jak jsem za okamžik měl zjistit, byl nezraněný, přesto lidově řečeno "v hajzlu". Sportovním slangem "mu došlo". Lékařský termín - totální fyzické vyčerpání! Kdo jej nezažil na vlastní kůži, nebo nebyl účasten takovému stavu, vězte, že nejde o žádnou srandu. U starších lidí lze bez nadsázky hovořit o ohrožení života. Petrův stav přecházel do druhé fáze, kdy začíná být člověk apatický a v podstatě přestává reagovat na vnější podněty. Tento stav se poté rychle rozšiřuje o časovou i prostorovou dezorientaci a v krajním případě může skončit smrtí. Lékaři jej označují jako selhání životních funkcí na základě totálního fyzického vyčerpání. V případě Petra to tak vážné samozřejmě nebylo!
Strávil jsem s ním zhruba 10 minut, kdy jsem se ho pokoušel dostat "do civilizace", ale jeho neschopnost spolupracovat a vlastně stát na nohách celé situaci nepomáhala. Za celou tu dobu kolem nás proběhnul pouze jeden účastník, který navíc u sebe neměl žádný zdroj energie. Proto jsem se rozhodnul Petra nechat na místě a vzhledem k blízkosti civilizace (byla slyšet auta na silnici) běžet k dalšímu stanovišti, na kterém jsem kontrolu informoval o jeho stavu a místě, na kterém se nacházel. Jen pro informaci. V takovém případě je třeba podat postiženému okamžitý zdroj energie - například hroznový cukr, vodu a v případě podchlazení (Petrův případ) zabalit do termofolie. Že se Petr nakonec po svých dostal do cíle a doběhl si tak pro titul Master of Predator, je dílem jeho neskutečné vůle a "silné hlavy"!


Fyziologie lidského těla - mini dílek teorie
Lidské tělo dlouhodobý chlad z podstaty velmi špatně snáší. Pro snadné chápání popíšu jen opravdu nejzákladnější procesy a navíc široce srozumitelnou řečí.
Představte si lidské tělo jako superpočítač (ono jím skutečně je), ve kterém současně běží statisíce nejrůznějších procesů a operací. Jedním z nejdůležitějších systémů, které zajišťují optimální fungování je systém termoregulace. Dalším důležitým systémovým prvkem je tzv. endokrinní systém, čili funkce žláz s vnitřní sekrecí a samozřejmě celý krevní oběhový systém. Tyto a všechny ostatní systémy ovládá centrální nervová soustava, jejíž jedinou a hlavní "řídící jednotkou" je mozek.
Ten zpracovává, analyzuje a řídí takové množství informací, že sám o sobě spotřebovává v průměru 20% veškeré tělem denně vyrobené energie!
Nyní zdánlivě přeskočím téma a podíváme se na svaly. Jejich hlavní funkcí je svalovou činností vytvářet pohyb, nicméně stejně důležitou rolí je chránit před poškozením a chladem (!) vnitřní orgány. Začínáte tušit, že?
Ještě je třeba zmínit, že sval pracuje správně pouze tehdy, pokud je zahřátý. "Správně" není úplně ten pravý výraz. Pracuje optimálně. To znamená, že pracuje v ideálním rozsahu (extenze a flexe) pohybu a probíhají v něm ideální chemické reakce a funkční mechanické řetězce. Lidské tělo je - a to myslím zcela vážně, takovým zázrakem, že sval umí teplo vytvářet nejen mechanicky - třením jednotlivých svalových vláken o sebe, ale také chemicky při oxidaci během biochemických reakcí. Díky uvolňovanému teplu se sval stává zajedno pružnější (jeho schopnost extenze se zvyšuje), zadruhé se díky němu roztahují i ty nejmenší krevní kapiláry, aby jimi mohla rychleji proudit krev.
A to už jsme velkým skokem u krevního oběhu. Kromě celé řady životně důležitých funkcí je úkolem krevního oběhu zásobovat organizmus kyslíkem a zároveň z pracujících svalů odplavovat tzv. odpadní látky, vznikající při svalové činnosti. Aby tento systém pracoval optimálně, je zapotřebí zajistit průchodnost krevním řečištěm a udržovat určitou konkrétní hodnotu hustoty krve (tzv. osmolita krve)! Pro zvídavé - ideální průměrný osmotický tlak má hodnotu 1,060kg/mᶾ. O tlaku mluvíme proto, že se jedná o uzavřený okruh. V případě dobrého osmotického tlaku, nejen že efektivně pracuje naše srdce, ale krev má nejlepší schopnost na sebe vázat kyslík. A teď POZOR! Zasáhněte negativně svým chováním do tohoto celého systému. Jak? No, třeba tak, že se na závod nevhodně obléknete! Bingo, rychleji chápajícím a dosud neobeznámeným padá brada!


Tak takhle to tedy je
Vaše krátké elasťáky a trika s krátkým rukávem byla v mnoha případech příčinou vaší neschopnosti dokončit celý závod či Master Weekend. Že má svalové prochladnutí výrazný vliv na tvorbu křečí, to snad ani nemusím zmiňovat. Prochladnutí mohlo být také příčinou vašich zranění, pokud šlo o únavové zranění. Jak to?
Velkou část plochy končetin, hlavu a krk (!) jste vystavili dlouhodobému chladu. Bla, bla, bla, že jste zvyklí. A co takhle přičíst brodění ledovou vodou, namáčení se v bahně, plavání…? Chtě nechtě, šli jste do příliš velkého extrému. Svaly vytvářely svou činností potřebné teplo, ale vy jste jejich vnější plochu vytrvale ochlazovali. Tím došlo k poklesu celkové hodnoty "vyráběného" tepla. Svaly zajedno ztratily (měřitelně!) schopnost plné extenze a tedy pracovaly neefektivně. To mohlo mít za následek únavové úrazy. V drtivé většině nedokončených závodů byla příčinou zvýšená tzv. záporná energetická bilance. Svaly prostě spotřebovaly násobně více energie při snížené produktivitě! Jednoduše jste z dokonalého systému udělali parní stroj s mizernou účinností. Navíc! V důsledku prochladnutí svalů došlo k zúžení krevních cév a kapilár, což zhoršilo nejen dodávky kyslíku do svalů, ale zároveň znemožnilo krvi efektivně odplavovat odpadní látky! To jsem ještě nezmínil funkci pokožky, která samozřejmě vinou chladu uzavřela póry a tak nedošlo při fyzické činnosti k ideální látkové výměně, což opět není nic jiného, než zadržování odpadních látek. Ty se tak ve vás nahromadily v takovém množství, že únavu "jako když mě přejedou parním válcem" jste cítili po závodu oprávněně. Také nadměrnou svalovou bolest (možná i svalovou horečku) jste volbou nevhodného oblečení jen zhoršili.
Zvýšila se celkově výdejová energetická bilance vašeho těla, protože musíte připočíst zvýšené pokrytí na výrobu tepla. To zajistil mozek, který "nařídil" pálit více energie pouze pro výrobu tepla. Prochladnutím se změnila osmolita krve, protože jak známo, kapaliny mění vlivem teploty svou hustotu. Pumpa si tak pořádně zamakala. Což o to, ona to díky své konstrukci zvládne, ale ten energetický odběr…
Je to stejné, jako v zimě otevřít všechna okna a zkoušet zatopit. Smějící se


Jeden, dva, tři
Můžete namítat, že za vaším neúspěchem chlad nestojí, ale já tvrdím, že ano. Možná jste zvládli první závod, zvládli jste i druhý, ale třetí už byl nad vaše síly a jednoduše jste jej nedokončili.
Jde o to, že jste celou tu vaší energetickou baterii postupně vymlátili. Někomu na to stačil jeden závod, někdo "dojel" až ve třetím. Zde má samozřejmě vliv celá řada dalších faktorů, od celkové fyzické připravenosti, přes stravovací režim a v neposlední řadě regenerační režim. Například Petr později argumentoval tím, že: "…ale já přece během víkendu i před ním dobře a kvalitně jedl. Jak to, že mi došla energie?"
Vysvětlení je velmi jednoduché. To, že dnes sníte kýbl těstovin, neznamená, že energie z nich je dostupná už večer! To by bylo na další článek, ale energetická dostupnost potravin - zvláště těch tepelně upravovaných činí až 72 hodin! To by bylo moc jednoduché, sníst nyní 300g steak a již večer těch cca 75g bílkovin zabudovávat. Proto vám ani skutečně kvalitní stravovací režim během víkendu příliš nepomohl. Respektive pomohl, ale předchozí extrémní odběr zachoval energetickou bilanci v silně záporném čísle. Může za to mozek. První novou energii přijatou z jídla samozřejmě (správně) nasměroval do svalů. Zaprvé kvůli jejich regeneraci, zadruhé proto, že svaly samy tvoří primární energetickou banku. Teprve potom se plní energií krev a až teprve poté se dorovnává energetická banka v játrech.


Proč je to tak?
Proč jsou játra na posledním místě? Logicky. Dosud jsme ve smyslu energie mluvili o glykogenu, tedy o cukrech. Mnozí z vás jistě vědí, že náhradním energetickým zdrojem těla jsou tuky. V genetickém kódu našeho organizmu je v případě nebezpečí uloženo buď, bojuj, nebo uteč. Obojí vyžaduje okamžitou svalovou práci a okamžitě dosažitelné palivo pro svaly. Proto se primárně energie doplňuje do svalů. Co kdyby, že?
V dnešní době na sobě můžete tento proces doplňování sledovat takřka "on-line". Dva tři dny po závodech už chodíte a relativně normálně fungujete - vidíte, svalová činnost. Energie ve svalech (téměř) doplněna. Ale jen představa, že se rozběhnete a běžíte třeba 10km ve vás vyvolává zadýchání. To proto, že zásoby v krvi ještě nejsou zcela doplněné.
Teď k těm tukům. Když jsem na začátku článku jmenoval důležité systémy, zmínil jsem žlázy s vnitřní sekrecí, tedy tzv. endokrinní systém. Nezapomněl jsem na něj. Nebudu vás zatěžovat tím, že začnu postupně jmenovat chemické látky a mechanizmy, které z tuků v těle "vyrábí" energii. Každopádně také v tomto případě hraje teplota těla, respektive vystavení lidského těla chladu svou zásadní roli.
K přeměně tuků na energii potřebuje lidské tělo mnohem větší množství kyslíku, než v případě přeměny cukrů na energii. A bohužel také potřebuje mnohem více tepla. To proto - a teď vážně, aby se tuky lépe "rozpouštěly". Zatímco glykogen (cukr) se v těle váže na vodu, tuk nikoliv. To je důvod vysoké energetické náročnosti na konverzi energie z tuků. Jestliže u cukrů je rozpouštědlem v těle kyslík, u tuků jsou to vitamíny. Především pak vitamíny A, D, E a K. Jenže právě vitamíny se rády "vozí" v krvi, která má optimální hustotu (osmotický tlak), a která zase ovlivňuje tzv. saturaci - tedy schopnost krve vázat kyslík. Zároveň chlad negativně ovlivňuje funkci endokrinního systému.
Jak vidíte, celá ta soustava je velmi propracovaná a narušení jediného děje, vede k řetězové reakci v celém organizmu. V případě extrémního chladu a podchlazeného lidského těla tak vlivem celé řady narušených procesů nedojde k přepnutí na náhradní zdroj energie - na tuky, což vede k totálnímu fyzickému vyčerpání a to klidně u člověka s nadváhou, tedy v podstatě u člověka plného uložené náhradní energie.
Samozřejmě, že každý z účatníků klínoveckého Predator race má svou vlastní hranici odolnosti a schopnosti organizmu vypořádat se s extrémní zátěží, ale fyziologický průběh při podchlazování těla máme všichni stejný. Výsledkem u méně odolných účastníků bylo postupné vyčerpání energie při "výrobě" tepla na udržení optimální teploty těla, přičemž na doplňování energetických ztrát ve svalech zůstávalo čím dál méně glykogenu. Mozek je totiž "potvora" v tom smyslu, že se za každou cenu snaží zachovat bazální (základní) funkčnost organizmu. I za cenu, že potom už nejste schopni ani jít, natož běžet, ale vnitřní orgány stále pracují. A pracují mimo jiné proto, že jsou v teplém prostředí. Pokud by došlo k poklesu teploty, hrozil by lidskému tělu tzv. metabolický rozklad. Funkce jednotlivých orgánů by byly omezeny, nebo dokonce nemožné a dál už to jistě domyslíte sami.
Ideální povrchová teplota těla se pohybuje v rozmezí 35,8-37°C. A s ní samozřejmě souvisí také ta vnitřní. Pokud nedostatečným oblečením po určitou dobu v podstatě uměle snižujete povrchovou teplotu těla, opět určitě nemusím zdůrazňovat, co se děje s teplotou vnitřní. Organizmus potom vydává obrovské množství energie na výrobu tepla a ta vám pochopitelně chybí pro podání nejlepšího sportovního výkonu.

Co výrazně pomáhá
Pokud se bavíme o oblečení, je třeba zmínit, že největší úniky tepla z těla mají na svědomí končetiny - především chodidla a dlaně. Jasně, na OCR závodech těžko zachováme chodidla a dlaně v teple, ale termoregulační systém je schopný toto zvládnout, pokud zbytečně nepodchlazujete další části těla. Významným "pouštěčem" tepla je navíc hlava a zátylek! Uvádí se, že zátylkem uniká až 80% veškerého vyrobeného tepla a snímky termokamery to potvrzují. Bláznům v triku a krátkých elasťácích tak mohla paradoxně pomoci čepice a například běžecká vesta, která by chránila krk, aby byli schopni dokončit závod. Zdá se to nemožné, ale skutečně tomu tak je.

Svléknout se můžeš vždycky, obléknout těžko
Tímto heslem jsem se na Master Weekendu řídil já. Na sobotním ranním Brutalu jsem sice měl krátké elasťáky, ale lýtka zakrývaly podkolenky a nahoře jsem měl elastické triko s dlouhým rukávem a přes to triko krátké.
Odpoledne jsem už měl vyteplené dlouhé elasťáky, ke kterým v neděli ráno přibyla čepice a běžecká neprofoukavá vesta. Teplo mi samozřejmě nahoře na Klínovci nebylo, ale před silným větrem jsem se neschovával za stromy jako jiní účastníci závodu, kteří nesmyslně vyběhli v triku s krátkým rukávem. S tou předpovědí počasí, která tam byla…
 

Další články


Kam dál

Reklama