Spartan race Ultra Beast 2017

5. srpna 2017 v 0:01 | Mamufous |  Extrémní překážkové závody

…venkovní arénu - start i cíl závodu jsme slyšeli od rána několikrát, ale vždy se nám opět v lesích vzdálila. Jenže teď je to jiné. V nohách přes pětačtyřicet kilometrů těžkého terénu a šestapadesát překážek za námi. Před námi je dnešní poslední voda na trati. Plazíme se potokem pod ostnatým drátem a z obou břehů nás sledují diváci. Nechce se mi ostnatý drát přizvedávat rukou, a tak raději nořím hlavu pod vodu. Už jsme vlastně v cíli, i když nám zbývá ještě pár stovek metrů, než nám na krk pověsí to, pro co jsme si po roce přijeli. Půl kilogramu železa, na které ani dnes nedosáhne úplně každý, jenže to je mi jedno, protože já ho dnes beru stejně jako před rokem. Únavu asi necítím, nebo možná jo, nevím. Vnímám tu hudbu okolo, ale hlavně si začínám uvědomovat, že Spartan race Ultra Beast - ta hodiny a hodiny dlouhá nekončící dřina bude brzy za mnou.
Ještě na laně přes kladku zvednout břemeno a zase jej pomalu spustit. Čekal jsem to těžší, ale už se s Petrem řítíme k třímetrové kolmé stěně, kterou musíme přelézt. Rozběh přímo proti zdi je o hlavě i o technice. Konečky prstů zachytily hranu a naučeným pohybem přelézám na její druhou stranu.


Oči už jsou v cíli, už ho vidím, hlava a tělo jsou však ještě na trati. Poslední překážkou jsou Schody do Sparty. Tak sedm osm metrů vysoká konstrukce do A, na kterou se musíme dostat přes dva metry vysoký hladký základ, takže opět rozběh, naskočit nohou a odraz od desky na výše umístěné příčky. Přelézáme za okamžik, přeskakujeme hořící hranici dřeva a nyní už jsme skutečně v cíli. Vytoužený půl kilogram kovu mi obtěžkává krk.
Stálo to za to? …Jo, stálo. Chtě nechtě je Ultra Beast v Evropě nejtěžší úrovní závodů Spartan race. Ne každý má odvahu na ní startovat, a ne každému se podaří doběhnout v časovém limitu, nebo alespoň doběhnout. Sice bych si představoval úroveň Ultra Beast těžší, ale nemůžu říct, že bych toho nejen v cíli neměl plný zuby. Zatímco já byl na trati, někdo za tu dobu dojel autem z Čech do Chorvatska.
Loni jsem se učil po Ultra Beast dva dny chodit, a byl jsem tak "vytřískanej", že jsem si v cíli téměř nebyl schopný rozvázat tkaničky bot. Letos hodinu po finiši už běhám po parkovišti, abych vyzvednul auto a dojel s ním přímo do arény. Nemám strach si dřepnout, protože křeče mě letos ani "nelízly", ale neponechávám nic náhodě a důkladně se protahuju. Na co mám tedy obrovskou chuť, tak na pořádnou flákotu masa! Cukrů už bylo pro dnešek dost...


Že bude letošní Spartan race Ultra Beast jiný než loňský, to, myslím, tušil každý, kdo trochu přemýšlel. Proti loňskému UB bylo letos hodně vody a méně odpadků. Ale teď vážně. Bahna bylo celkově méně, přibylo více kopců a kolmých stěn. K těm se později vrátím.
Že si byl Spartan race vědomý náročnosti trati, o tom svědčí počet občerstvovacích stanic. Vydržel jsem sice s jednou náplní mého hydravaku po celý závod, ale vodu na občerstvovačkách jsem si lil za krk. Počasí nám účastníkům naštěstí přálo. Bylo příjemných slunných 20°C. Po plavacích úsecích jsme tak rychle schnuli a v kopcích nám nebylo přílišné vedro. Tedy bylo, ale v případě 30°C a vyšších teplot by byl závod ještě daleko větším bojem. Povrchy by byly příliš suché a tudíž více nebezpečné. Kdyby naopak zapršelo, stál by nás všechny závod mnohem více energie, protože některé úseky by se z běžeckých staly chodeckými.


Počet startujících byl letos vyšší o zhruba dvě stovky účastníků a mnohem více účastníků letos závod nedokončilo. O úrazy nebyla nouze stejně jako loni. Tvrdím, že v takovém závodu musí mít účastník také trochu štěstí, protože jsme se dostávali do situací, které prostě při sebevětší vůli v tréninku nenapodobíte. A sbíhat například opravdu prudký úvoz stovky metrů dlouhý plný bahna, v němž se skrývá kamení a větve, takže absolutně netušíte, kam nebo na co při běhu došlápnete, to je skutečně jen o štěstí. To třeba neměl Ital, kterého jsem potkal v komfortní zóně pro závodníky, který při podobném sběhu upadnul a kolenem trefil kámen. Znamenalo to pro něj i pro jeho zlomenou čéšku okamžitý a trpký konec. Letošní závod bohužel poznamenala jedna zástava srdce, ale maďarský účastník bude nakonec v pořádku.
Loni jsme z toho ještě byli "vyprdlí", když to "kolem vás" neustále houká a záchranná služba sváží v nosítkách na čtyřkolkách zraněné nešťastníky, jenže pak to prostě přijmete jako fakt a říkáte si, hlavně ať se úraz vyhne mně! Pravda, letecká záchranná služba kroužící nad našimi hlavami kdesi v lesích - to už vám hlavou proběhne otázka, proboha, co tak vážného potřebuje vrtulník? Jenže pud sebezáchovy je silnější a sebezáchovou zde znamená plně se koncentrovat na vlastní výkon, protože špatný krok může znamenat okamžitý konec závodu.


V čem Ultra Beast nepřekvapil, byla tři kola, na která byl závod rozdělen. Každé kolo sice vedlo jinudy, ale sbíhala se na jednom místě - v aréně v již zmíněné komfortní zóně pro závodníky. Tam bylo možné si odpočinout, něco sníst, doplnit vodu, případně se převléknout. I v zóně stále běží účastníkovi čas, takže je třeba dobře rozvážit, jak dlouho se v zóně zdržíte. Stejně jako loni měl totiž také letošní Ultra Beast časový limit 12 hodin na dokončení a v průběhu závodu nás čekaly dva kontrolní časové checkpointy. Jejich překročení by znamenalo diskvalifikaci. Prostě v tomto ohledu nenastala po roce žádná změna, což je škoda, protože Spartan race loni sliboval pro letošní ročník "single loop" (jednokolový závod) a absencí komfortní zóny by celková obtížnost závodu výrazně stoupla. Na druhou stranu by o své přišli diváci, kterých bylo v aréně opravdu hodně.


Překážky nic nového nepřinesly a zpětně mi přijde, že se Spartan race bojí trochu přitvrdit. Znovu opakuji, že během závodu jsem toho měl plný zuby, ale moje silová výkonnostní maxima jsou dál. Zatímco Pradator race na překážce "nošení pytle s pískem" používá bez uzardění zátěž 50-55kg (pro chlapy) a nechá nás s ní jít 900 metrů do sjezdovky na časový limit, Spartan race nám podstrčil pytlíky s vahou cca 15-20kg. Na Ultra Beast! To jako vážně?
Naopak vymáháním pravidla při nošení vědra se štěrkem, že jedinou platnou variantou je nesení před tělem, došlo k tomu, že pro část účastníků se překážka stala nesmírně náročnou. Ono nést vědro na rameni a před tělem je obrovský rozdíl.
Zábavné a chytré mi přišly kolmé stěny, které se v průběhu závodu postupně zvyšovaly. Začaly na pěti stopách (cca 1,5m) a poslední devátá měla stop deset (cca 3m). Technika vyžaduje rozběh přímo proti stěně a přibližně metr před ní do stěny vyskočit, jednou nohou se od stěny odrazit směrem nahoru, švihnout rukama a zachytit horní hranu stěny. Když už tam tak visíte, buď se vzepřete, nebo přehodíte nohu, potom druhou a přelézáte, nebo seskakujete. Na pohled jednoduchá překážka, ale kdo ji nezná/nezkusil, bojuje se svou hlavou, proč by se měl rozbíhat proti kolmé stěně?
Po technických překážkách - ručkování, houpání a šplhání, mě nejvíc baví překážka "dunk wall" čili v praxi příkop plný směsi vody a bahna, rozdělený ponořenou kolmou deskou, kterou je nutné podplavat a dostat se na druhou stranu příkopu. Na Ultra Beast byla překážka dvojitá (dva příkopy za sebou), ale ve druhém a třetím kole už obsahovala málo vody, protože účastníci ji samozřejmě postupně "odnosili" ve svém oblečení.


Klasickou osobní tragédií je pro mě překážka "oštěp". Ten se hází na vzdálenost cca 7-8 metrů do figuríny, v níž musí oštěp zůstat zabodnutý a nesmí se druhým koncem opírat o zem. To se mi povedlo pouze jednou - na mém prvním Spartan race před lety. Od té doby se postupně "zlepšuji", takže na letošním Ultra Beast jsem první figurínu těsně přehodil a druhou jsem trefil do dřevěné ruky, ve které oštěp nevydržel zabodnutý a vypadnul.
Upřímně. Predator race umí svými překážkami překvapit víc, ale samozřejmě nemusí čekat, až mu někdo překážku povolí, jako v případě Spartan race, který "jede" pod licencí. Možná to vidím subjektivně špatně, ale když se podívám na youtube na americký Ultra Beast, přijde mi ten americký těžší a náročnější. Budu doufat, že Spartan race vytvoří pro rok 2018 Ultra Beast jinak a "lépe" ve smyslu obtížnosti, protože jinak se zde otevírá skulina konkurenci. Zatím nikdo jiný totiž nepořádá tak dlouhý a těžký závod, a protože Spartan race je díky licenčním podmínkám poněkud kostnatý, konkurence by mohla závodu Ultra Beast pořádně zatopit. Potom bych i já uvažoval, že za rok Ultra Beast nepoběžím a zkusil bych podobný závod konkurence.


K organizaci mezinárodního závodu Ultra Beast asi nemám připomínek. Zajedno celý postup od vyzvedávání registrační obálky až po start znám, takže pomoc nevyužívám, a zadruhé má samozřejmě Spartan race detailně zpracované poskytnuté americké know-how a zkazit něco na organizaci tak vyžaduje "talent". Mně jako účastníkovi elitní vlny však na startu chybělo hecování speakera, nebo moderátora. Žádná "spartská" melodie nám ke startu nehrála a vlastně i samotný start proběhnul komorně. Ještě jsem něco povídal ženě za hrazením startovní zóny, když se najednou celá vlna začala hýbat. "Aha, to už jako startujeme…? Tak ahoj odpoledne v cíli."
Rozmístění stánků v areálu bylo logicky neškodné, i když vzdálenost mezi nimi byla asi zbytečně velká. Sprchy byly od bagchecku (úschovna zavazadel) tak daleko, že jsme se jen utřeli do ručníku a sprchu jsme si dopřáli až na hotelu. Samozřejmě chápu, že sprchy musí být mimo prostor ostatních stánků. Přece jen to množství vody udělá z každého povrchu bahenní koupele, ale tak daleko (cca 200m) jsem prostě odmítnul jít. Pravda, kdybychom přiběhli obalení bahnem, ještě bychom za sprchy 200m daleko byli rádi.


Pro mě byl Spartan race Ultra Beast 2017 závodem těžkým. V cíli jsem toho opravdu měl plné zuby, ale s odstupem času bych byl rád, kdyby UB přitvrdil. Takový závod by si zasloužil, aby jej úspěšně dokončilo třeba maximálně 30-40% startujících účastníků. V roce 2018 bych se Ultra Beast zúčastnil rád, pokud nepřijde konkurence s něčím obdobným, nebo pokud se nebude Ultra Beast krýt se závody, na které bych se stejně jako letos rád nominoval. Ano, ano, účast na mistrovství Evropy je mým cílem pro příští rok. Jestli jo, nebo ne, se rozhodne v říjnu na Klínovci v nominačním závodu.
 

Další články


Kam dál

Reklama