Richard Hynek - Uragán z Moravan

16. října 2018 v 20:11 | Mamufous |  Extrémní překážkové závody
Je mu dvacet let a na vrchol své sportovní kariéry zatím čeká, i když, …on nečeká, ale tvrdě na ní maká. Je něco jako uragán, který do OCR závodů vlétnul s neskutečnou razancí a prakticky v každém dalším závodu nabírá na síle. Tento 186cm vysoký a 82kg vážící mladík, který se narodil ve znamení Panny, pochází z Moravan u Pardubic. Momentálně byste na něj mohli mít štěstí především v Praze, ve které zahájil studium na Fakultě Informačních technologií při ČVUT. Řeč je o Richardu Hynkovi, toho času úřadujícím Mistru České republiky na trati 15K a vicemistru České republiky ve štafetách.
Mimochodem, Richard loni vyhrál OCR Ligu, kterou pořádá a spravuje OCRA.CZ. Letos je v lize průběžně druhý. Na ME v OCR doběhnul na 33. místě a z USA přivezl z MS ve Spartan race parádní 16. místo. V září na Klínovci nenašel během celého Master Weekendu přemožitele a vyhrál nejen všechny tři samostatné závody, ale současně tedy celý Master Weekend. Přitom první OCR závod běžel v roce 2015 a již v roce 2016 stál na bedně, když jako neznámý nováček tehdejším elitním závodníkům na trati pořádně zatopil.


S Richardem, tedy s Rakeťákem, jak ho nazývám já, se na závodech nějaký čas potkávám nejen na tratích, ale hlavně po závodech samotných. Přestože většinou máme starty ve stejné startovní vlně a během psaní článku jsem dokonce zjistil, že máme slušnou porci společných fotografií krátce po startu, na Rakeťáka zpravidla po několika stovkách metrů slušně a hromadně ztrácíme. Řeč o Richardovi padla na posledním predatorském Master Weekendu na Klínovci, kde jsem jeden ze tří absolvovaných závodů odběhnul s jeho týmovým kolegou. Bylo to jako poslední střípek skládačky, proto jsem nelenil a oslovil jsem Richarda, zda bych s ním mohl udělat rozhovor pro tento článek. Bylo to krátce před jeho odletem do USA na MS ve Spartan race. Článek přímo o Richardově prvním mistrovství světa společně připravujeme, již nyní však můžete zlehka nahlédnout do Richardova osobního života a zjistit, co všechno Richard sportu obětuje, co jej pohání vpřed, nebo proč si tolik váží své rodiny.

Richard Hynek v soukromí a na tréninku

Zajímá mě tvoje sportovní historie. Odkud a jak se v OCR objevil Richard Hynek?
Rodiče mě ke sportu vedli odmalička a podporovali mě vlastně v každé sportovní aktivitě. Když jsem se postavil prvně na nohy, začal jsem kopat do míče. To mě možná přivedlo později k fotbalu, který jsem závodně hrál více než dvanáct let. A hrál jsem také hokej, florbal a tenis. Dokonce jsem nějaký čas dělal hasičský sport, což je paradoxně vzdáleně příbuzný sport s OCR. O existenci nějakého OCR jsem tehdy pochopitelně absolutně netušil.
S tímto typem závodů jsem se poprvé setkal v roce 2015 a to ještě díky mojí mamce. Sport je od dětství součástí mého života a mamka mi tehdy na internetu ukázala "nějaký nový sport". Brala to spíše jako srandu, ale mě OCR po zhlédnutí několika videí doslova uchvátil. V tu chvíli jsem zapomněl, že existuje něco jiného než extrémní překážkové běhy. Bylo mi šestnáct a v Liberci se měl pořádat závod Spartan race. Mamka to však viděla jinak. Jako moje tehdejší zákonná zástupkyně si poctivě přečetla podmínky k účasti v závodu. (opět smích). Kdo někdy podmínky opravdu četl, ví, že se tam píše, že během závodu můžete zemřít a spoustu dalších nehezkých věcí.
Nakonec jsem registraci na závod dostal od rodičů k Vánocům. Byl to jednoznačně nejlepší dárek! V závodu jsem následně doběhnul na 74. místě s devadesáti angličáky na kontě při celkové účasti asi pěti tisíc účastníků. Výsledek mě příjemně naprosto překvapil, ale zároveň jsem okamžitě věděl, kolika fatálních chyb jsem se během závodu dopustil. Dosavadní tréninky jsem úplně přetransformoval a stanovil jsem si cíl, postavit se jednou na bednu. Od té doby pro mě OCR znamená téměř životní filozofii.

Mnoho tvých fanoušků i soupeřů bude jistě zajímat tvůj současný tréninkový systém.
Neskromně řeknu, že bez něj to nejde, chce-li být kdokoliv v něčem dobrý. Takže ano, tréninkový systém mám a snažím se ho dodržovat velmi striktně. Samostatné nenavazující tréninky jsou fajn, ale až správný tréninkový systém dokáže tělu udělit požadované výkonnostní parametry. V tomto ohledu spolupracuji s MUDr. Tomášem Soukupem, Ph.D., který mi tréninkový systém píše na tělo. Díky jeho systému mám takovou výkonnost, že se k němu vyjadřuji s maximální spokojeností. Samozřejmě s tréninkovými dávkami souvisí také strava, takže pan doktor Soukup mi hlídá také stravovací plán. Bohužel však nejen kvůli sportu, ale také z důvodu určitých zdravotních problémů. V rámci stravy musím kombinovat v podstatě dietní přístup a zároveň velmi vyladěnou stravu pro výkon. A věřte mi, mnohdy to pro mě není vůbec jednoduché. Jenže víte, co? Lidi musí řešit mnohem závažnější zdravotní problémy…


Tréninkový plán je do jisté míry "tajnou recepturou" na úspěch, takže o detailech plánu se nemluví, ale přesto, řekneš nám, jestli tvůj plán obsahuje nějakou vyloženou specialitu, která třeba rozvíjí skutečně specifickou část tvých schopností?
Moje tréninky jsou hlavně běžecké, ale často chodím i do posilovny a k tomu mám speciální trénink překážek. Tréninky občas nahrazuji jízdou na kole, nebo plaváním. Jestli máš tou specialitou na mysli například analýzu pohybových vzorců, nebo mentální přípravu, tak čtenáře zklamu.

To mě vede k další otázce. Jsi nositelem statusu "hledá se sponzor"?
Ano, sponzora opravdu hledám. Zkoušel jsem to již minulý rok, ale nepodařilo se mi pravděpodobně žádného sponzora oslovit natolik, abychom si plácli. Pevně věřím tomu, že by se mi letos mohlo podařit vyjednat nějakou sponzorskou podporu, protože se letos mohu oproti loňskému roku opřít o lepší sportovní výsledky. Příprava, regenerace, strava a hlavně i samotné závoděnínení právě nejlevnější záležitostí.

Nastupuješ na vysokou, což ještě zvýší tvé současné finanční náklady. Již dnes máš svého trenéra a o samotné účasti na závodech jsme již mluvili. Předpokládám proto, že rodina tě asi podporuje obrovskou měrou.
Ani mi nemluv, musím se otáčet, abych to finančně zvládal, přesto však leží hlavní finanční zátěž na mých rodičích. Ti se mnou jezdí téměř na všechny závody a jejich podpora je opravdu neuvěřitelná. Když jsou se mnou na závodech, aby mě podpořili, tak se mi vždy běží s daleko lepším pocitem. Samozřejmě chodím na brigády, abych rodičům co nejvíce odlehčil, nicméně v kombinaci se školou a s tréninky je to velmi obtížné a nemohu proto každý den pracovat osm hodin. Můj finanční přínos tedy není takový, jaký bych si sám představoval.


Kolik tréninkových jednotek obsahuje tvůj týden a kolik kilometrů celkově za týden naběháš?
Sám víš, že kromě tréninkového systému se ještě pracuje s různými fázemi, které ovlivňují celkovou délku tréninkové zátěže v minicyklu. Momentálně trénuji zhruba patnáct hodin týdně. Zaměření je spíše běžecké a posilovací. Týdně naběhám kolem devadesáti kilometrů, ale opakuji, že záleží, v jaké fázi se nacházím, a jaký mám výkonnostní cíl. Letos jsem během zimní přípravy běhal okolo 100-120km týdně. V období závodů běhám méně, jen něco kolem 70-100km týdně. Je jasné, že pokud chci trápit světovou špičku, nejde to jinak. Tu dřinu, kterou si procházím, si mnoho lidí nejspíš nedokáže ani představit, já si tuhle cestu ale vybral sám. Na trénincích bojuji, abych na závodechmohl trápit světovou, ale i českou špičku.

Předpokládám, že nějaké překážky ti visí/stojí také doma…
Ano, doma mám hodně překážek. Je to takové monstrum, na které jsme se sestrou dostali k Vánocům materiál. Poté už byl zbytek práce na nás s tátou a dědou, a také na našem známém svářeči, bez kterého by to nešlo. Tímto bych chtěl poděkovat všem, kteří se na stavbě našeho "monstra" podíleli.

K tréninkovým plánům patří také regenerace. Jaký typ regenerace podstupuješ, a který patří k tvým oblíbeným? Kolik týdnů v roce máš tréninkové volno? A vůbec, jak trávíš tréninkové pauzy?
Zaleží na mnoha faktorech. Třeba minulý rok jsem měl celkem tři týdny úplné volno. Volný čas trávím podle počasí a nálady. Snažím se ho trávit aktivně. Chodím na procházky, cestuji, nebo vyrazím na brusle. Velmi rád chodím do finské sauny pro její kombinaci s ledovou koupelí. Často chodím do infrasauny a občas si dopřeju masáže.


Máš nějaký čas na běžné aktivity, jakými jsou kino, nebo párty? Máš partnerku?
Abych nebudil dojem, že jen trénuji, jím a spím, nějaký volný čas se najde, i když ho není mnoho. (smích) …popravdě, někdy jsem v takovém cvrkotu, že se potom ptám sám sebe, jestli už náhodou fáze "trénovat, jíst a spát" nenastala? Jenže opět zafunguje rodinná podpora a samozřejmě také moje velmi podporující partnerka. Mám tak motivaci vyhradit si na běžné aktivity nějaký čas. Takže ano, kino znám (smích), ale párty? Co to je? (Richard se nadsázce směje)
Teď vážně. Stejně jako mám cíle ve sportu, mám také cíle v životě a tím momentálním je úspěšné dokončení školy. Ovšem spojit sport s náročnou vysokou školou není vůbec lehké, pevně však věřím, že si to šikovně rozvrhnu a zvládnu obojí.


Jak řídíš svou účast na závodech? Představa, že ve čtvrtek od někoho koupíš registraci na sobotní závod, by byla dost laická.
Závody si plánuji ještě před začátkem sezóny. Plánuji hlavně ty důležitější, které by měly v ideálním případě kopírovat vrchol sezóny, respektive mou výkonnostní špičku. Ostatní předvybrané závody jen promýšlím v hlavě, počítám s nimi neurčitě, a rozhoduji se až v průběhu sezóny podle únavy a nejpozději týden předem.

Richard Hynek (nejen) na OCR závodech

Jsi výkonnostně zcela jinde než většina ostatních účastníků a s tím jde zpravidla ruku v ruce určitá specializace. Jaký typ OCR závodů tobě vyhovuje nejvíc? Upřednostňuješ závody "nahoru-dolů", nebo raději typ s dlouhými běžeckými pasážemi?
Vyhovují mi spíše více běžecké závody. Na druhou stranu mi závody typu "nahoru-dolů" nevadí, ale jak říkám, mám raději běhavé kopce a nejlépe běhavé kopce uprostřed nebo na konci závodu. S čím se hodně peru, jsou starty do táhlých sjezdovek s absencí alespoň krátké rovinky. Skoro by se dalo mluvit o nenávisti. Ono to možná tak nevypadá, nicméně napříč dlouhému rozběhávání před závodem mi starty do prudkých kopců dělají problémy a ty mám potom většinou pomalejší.

Jakým způsobem vybíráš závod, na který přijedeš? Máš na výběr závodů nějaký systém, nebo se snažíš objíždět všechno, co ti umožňují tréninkový systém a finance?
Tento rok jsem objížděl téměř vše v České republice. Nicméně v následující sezóně bych se chtěl věnovat pouze několika sériím závodů v České republice a rád bych se chtěl víc objevovat na závodech v zahraničí. Důvody jsou hlavně logické a praktické. Nové a neznámé lokality mohou být dobrým impulzem pro další výkonnostní růst a samozřejmě se mohu už během sezóny lépe srovnávat se silnou zahraniční konkurencí.



S evropskou scénou OCR, potažmo s tou světovou ale zkušenosti už máš. Myslíš, že jde naše domácí scéna správným směrem, když účastníky dělí na tzv. elitu a ostatní, a když se zavádí povinné překážky? Chybí tobě něco na domácí scéně?
Příliš se mi nelíbí, že závodník si u nás může start v "elitě" koupit, přitom si jde takový závod prvoplánově pouze projít a nikoliv závodit. Podle mého názoru mají být v elitě pouze ti nejlepší, kteří na sobě nějak makají a odměnou by jim měla být právě ta elitní vlna. Elita by měla být statusem jednoznačně pouze za výkony a nikoliv za peníze.
Popravdě ani princip povinných překážek se mi moc nelíbí, ale zároveň povinné překážky respektuji. Vnímám však určité riziko, které se mi na mistrovství Evropy vymstilo. Celý závod jsem měl rozběhnutý podle představ. Doslova parádně. Potom však stačí, aby taková překážka závodníkovi nesedla, a může pro něj skončit závodění o nejlepší místa, protože pro udržení náramku a hodnocení ji prostě zkouší opakovaně. Podle mého názoru by to mělo být stejné, jako například v biatlonu. Netrefíš terčík - v našem případě nedáš překážku, jdeš na trestné kolo. V biatlonu také nestřílíš, dokud netrefíš.

Pojďme k překážkám samotným. Které z nich považuješ za oblíbené, a které vnímáš jako "nutné zlo" na cestě k cíli?
Překážky na české scéně OCR mi většinou nedělají větší problémy. Pokud bych však měl hodnotit obecně vyšší náročnost překážek a také jejich nápaditost a jakýsi vývoj, je v tomto směru jedničkou na scéně OCR v České republice jednoznačně Predator Race. Navíc se mi velmi líbí predatorský koncept "fast line" a "slow line" variant, který by měl k těžším překážkám určitě standardně patřit. Myslím si, že právě tohle je cesta do budoucna a také si myslím, že by tento princip měl být i na všech národních a mezinárodních šampionátech v OCR.

Do čeho bys na OCR závodech nejspíš nešel? Pojídání živých červů, podplouvání zamrzlého jezera do ledu vysekanými dírami, nebo plazení dlouhým úzkým potrubím plným bahna a vody, ve kterém je naprostá tma a nevidíš jeho konec? Máš nějaké takové osobní limity?
Přiznám se k tomu dlouhému potrubí. Mám drobný osobní problém s těsnými prostory, ale opravdu jen drobný, takže vím zcela jistě, že během závodu, kdy mám "přepnuto" do závodního módu, bych do toho potrubí vletěl a rozhodně by mě nezastavilo.


Na klínoveckém predatorském Master Weekendu jsem mohl porovnat rychlost tvého sběhu sjezdovky. Sám patřím mezi ty rychlejší běžce z jakéhokoliv kopce dolů, ale tvoje rychlost byla doslova šílená. Můžeš mi to vysvětlit?
Moje rychlost sběhů zaleží hodně na povrchu a obutí. Rychlost sbíhání koordinuji podle jistoty v sběhu. Pokud je povrch hodně kamenitý, příliš prudký, nebo jsou v klesání nějaké další nebezpečné a nepředvídatelné překážky, tak neběžím naplno, radši běžím pomaleji. Pokud jsem si však v sběhu jistý, nebojím se to pustit opravdu naplno. Navíc mou jistotu ještě umocňuje hrotová obuv, pokud ji organizátor na závodu povoluje. To potom fakt letím s naprostou jistotou. Osobně používám hrotovou obuv ZEAL 2 M OLX od Icebugu.

Jakých jiných typů závodů se ještě účastníš? Někde jsem slyšel, že jsi vynikající také na hladkých tratích.
Účastním se hlavně OCR závodů, nicméně velmi rád si zaběhnu i čistý běžecký závod. Nejraději mám půlmaratón, ale nevadí mi vlastně žádná trať, která je delší než 5km.


Máš možnost komukoliv poslat vzkaz. Opravdu komukoliv.
Nejprve bych chtěl obrovsky poděkovat každému z členů naší rodiny, takže nejen rodičům, ale také babičce a dědovi, kteří se mnou bývají na závodech. Bez nich všech bych se rozhodně nedostal tak daleko a tento článek by ani nevzniknul.
Poděkování patří samozřejmě mojí přítelkyni, která mě podporuje jak v tréninku i na závodech. Je neuvěřitelně chápavá a velmi si toho cením. Chci poděkovat mému trenérovi, který se mi velmi věnuje a bez jehož cílených tréninků bych se také rozhodně nedostal tak daleko. A na závěr bych chtěl poděkovat všem lidem, co mě podporují, ať už přímo na trati, nebo před závodem, nebo mi píší motivační zprávy.
Poděkování patří všem lidem, kteří mi svým finančním příspěvkem pomohli odcestovat do Ameriky na mistrovství světa. Samozřejmě také velmi děkuji za oslovení a vznik tohoto článku. Je to pro mě velká čest a hlavně motivace stále se zlepšovat. Děkuji moc všem!
 

Další články


Kam dál

Reklama