Křídla

31. ledna 2009 v 4:21 | Marek Musil - Mamufous |  Na téma Bůh
Letím rychle, ale svist větru neslyším. Přesto cítím, jak se má křídla opírají o neviditelný polštář a každým mávnutím mě rozpohybovávají stále rychleji. Necítím opuštěnost, ale svobodu. Nemyslím na to, že mě postrádají ti, kteří mě milovali, ale cítím k nim obrovskou lásku. Ten prostor je můj a jako bych ho znal, pohybuji se jím s naprostou samozřejmostí. Vlastně ani nevím, jak přesně se prostorem pohybuji, ale pokud chci letět konkrétním směrem, prostě tam najednou letím. Mám velká křídla a tak jako jsem kdysi sledoval orla a jeho ladný let, tak letím dnes já. Nevyžaduje to žádné úsilí a vše skutečně závisí jen na "chci letět". Já jsem vědomí a možná mám i tělo. Téměř se dotýkám stromů i lidí, které míjím a ve stejný okamžik hledím na modrobílou Zeměkouli. Miluji ten pohled, jako miluji každý strom a každou bytost, kterou jsem minul. Miluji ty lidi dole a miluji ty, kteří mě znali. Nevidím nikoho takového jako jsem já, ale jejich přítomnost cítím. …Je to hudba, nebo se mi to jen zdá? Slyším něco, ale nemohu popsat to, co jsem nikdy neslyšel. Je to zvláštní, ale necítím teplo ani zimu. Necítím hlad ani žízeň, jen prostor… Obrovský prostor, ve kterém přesto mohu být v jeden okamžik kdekoliv. Letím městem plným světla a hluku, letím nocí směrem k obloze až tam, kde se potkávají mraky s hvězdami. Jsem něco, nebo někdo, ale jméno nemám. Nyní už ne. …Je to jiná láska, než kterou jsem cítil předtím. Je to láska uvnitř. Sleduji vše. Jsem ve stavu zvláštního klidu a míru. Čas zde nehraje roli a časem se zde neměří, tady se vůbec neměří a kdysi jsem o tom četl v knihách jako o věčnosti. Ti lidé dole mě zajímají a chci být s nimi, ale oni o mě nevědí. Rozumím všem jazykům na světě a znám život každého, stačí se jen přiblížit. Před chvílí jsem poznal celý život jednoho Číňana a nyní sedím na obrovském oblouku ocelového mostu a hledím na člověka, který se z něj chystá skočit. Sedím tady okamžik, přesto znám život toho muže od jeho narození. Každou chviličku jeho života. Má problémy v práci a myslí, že je nemocný. Dnes byl u svého lékaře, který mu sdělil výsledky testů. Stojí na hraně mostní konstrukce a pod ním padesát osm metrů hloubky. Je rozhodnutý i když v srdci má lásku. Vznáším se nad ním a dotýkám se jeho ramena. Lehoučký vánek mých křídel pomazlil jeho tvář. Vznáším se tomu muži tváří v tvář… Jeho žena mu právě připravuje večeři a těší se na něj. Miluje ho, jako on miluje ji. Neměřím čas, nemusím, ale cítím lásku k lidské bytosti. Znám vše a lékař se mílí. Ty výsledky jsou ve skutečnosti dobré. Na mostě se nehne ani smítko, jen mužova tvář čelí lehoučkému vánku mých křídel. Miluji tu bytost. Přelézá zpět za zábranu a pospíchá domů. Málem odešel z tohoto světa a málem zbytečně. Pláče štěstím i dojetím…Neslyšně jej doprovázím celou cestu až před dům jeho rodiny. Letím těsně nad ním a snažím se mu sdělit, že vše je v pořádku. Ten muž jde setmělou ulicí a přemýšlí. Jak vůbec mohl uvažovat, že by opustil svou rodinu? Starosti v práci se vyřeší a zítra zavolá znovu svému lékaři. Nevěří, že výsledky dopadly špatně. Miluje přece svou rodinu. Milují se a on nemůže jen tak odejít z tohoto světa. …Takhle vroucně svou ženu nikdy neobjímal. Ten muž cítí skutečnou lásku a vděčnost. Vypráví své ženě o dnešním večeru a o všem, co večeru předcházelo. Vypráví o někom, o něčem, co mu zachránilo život. Něco, co v tu chvíli stálo nad ním… On mluví o mně. Sedí v přízemí domu a povídají si. Jejich děti zatím klidně spí, byl jsem se podívat. …A kdo jsem já? Včera jsem šel také z práce. Chtěli po mně nějaké peníze a hodinky. Pamatuji si každý okamžik. Tělo, ve kterém jsem žil ještě nenašli, ale najdou ho hned ráno. Já jsem váš anděl, který chrání… A ten mírný vánek? To je pohyb mých křídel na vámi. Miluji ty, které jsem znal a nyní miluji i vás…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Shelma, Shehezerada Shelma, Shehezerada | 22. prosince 2011 v 17:19 | Reagovat

Skoro se bojím napsat, jak je to krásně napsané...   Tak nějak bych si představovala přechod "na druhou stranu" ... absolutní usmíření a věčnou lásku ke všemu.
Kéž by to tak bylo.

2 Bartusiak Bartusiak | 8. ledna 2012 v 21:35 | Reagovat

Dobrý nápad a velice dobře napsané.

3 Anie Anie | Web | 21. prosince 2013 v 17:38 | Reagovat

krásně napsané :) Já osobně věřím, že tak to opravdu chodí :)

4 Renata Renata | E-mail | 16. dubna 2014 v 22:57 | Reagovat

To je krasne napsané, moc bych si přála,aby to tak nějak bylo. Klid a smíření se vším a se všemi, nic neřešit a jen si tak letět.....o

5 mamufous mamufous | Web | 17. dubna 2014 v 8:42 | Reagovat

Děkuji za komentáře. Ne, že bych se pořád vznášel v oblacích - někdy ano. Občas mám rozpoložení, které mi umožní napsat takový článek. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama