Poranění hlezna s následnou osteosyntezou, part I.

15. ledna 2009 v 23:54 | Marek Musil - Mamufous |  S jistou vážností
Dne 19.října 2008 jsem při hokejovém utkání utrpěl závažnou zlomeninu vnitřního a vnějšího kotníku levé nohy a následnou rupturu okolní vazivové tkáně. Neptejte se mě, jak je toto možné při současné ergonomicky špičkově propracované výstroji - a že moje výstroj plně odpovídá současným trendům! Cílem tohoto článku je nejprve popsat vznik úrazu a jeho pravděpodobnou příčinu a následně se zabývat průběhem léčby, mými poznatky a doporučeními, jak zdárně léčit poranění. Řekl bych, že jsem docela experimentoval a zkoušel i méně tradiční postupy. Já osobně jsem při hledání na internetu podobné rady nenašel, proto je nyní sám předkládám. Tedy, jaká je v mém případě pravděpodobná příčina oboustranné zlomeniny hlezna? O hokejovém utkání jsem již mluvil. Jako pravé křídlo jsem v polovině druhé třetiny rozehrával ve středním pásmu puk od mantinelu, k němuž jsem stál čelem zhruba na délku hole. V ten samý okamžik jsem periferně zaznamenal protihráče forčekujícího směrem ke mně. Jeho rychlost a způsob pohybu odpovídala na budoucí hru tělem směrem na mantinel, jejíž pomyslná čára vedení protínala mé tělo. Odlehčil jsem pravou nohu, celou váhu přenesl na levou a snažil se střetu nastavit svou hruď. Vše bylo samozřejmě otázkou zlomků vteřin. ...v tu chvíli se asi přiřítila lokomotiva a přejela mě... Pak už si jen uvědomuji, že ležím na ledě obličejem dolů a cítím bolest v celé délce levé nohy. Teoreticky mám za to, že do střetu jsem nestihnul rozložit váhu zpět na obě nohy a zůstala tedy maximálně zatížená pouze levá brusle. Dále, že soupeř se netrefil na osu mého těla, nýbrž mimo ni, což způsobilo "jen" rozrotování mého těla s následnou ztrátou stability a současně pád na led. Jedině tak si vysvětluji oboustrannou zlomeninu hlezna. Dnes jsem si tedy téměř jistý, že příště v podobné situaci zvolím rychlý krok směrem k mantinelu v pozici, ve které se před střetem budu nacházet. Hrazení pohltí část kinetické energie z protihráčova nájezdu a případně stabilizuje můj pád, přičemž samozřejmě zabrání rotaci těla. Jako správného hokejistu mě nemohla "nějaká" bolest nohy zastavit, a protože jsem stále slyšel, že hra pokračuje kdesi ve třetině, snažil jsem se postavit. Chyba! Pokud opravdu někdy ucítíte do té doby nepoznanou a palčivou bolest, nehrajte hrdinu a zůstaňte ležet, sedět, prostě v té poloze, ve které jste si bolest uvědomili. Na to kladu důraz, protože já jsem si svým hrdinstvím přivodil poškození vnitřních vazivových tkání. Díky posttraumatickému šoku, kdy mozek skutečně "vypne" senzory bolesti, jsem se zpět na nohy dokázal postavit. Ovšem při zatížení levé nohy jsem cítil jakýsi propad do boty brusle. Byl to pocit podobný tomu, když byste si stoupli na molitan nasáklý vodou a cítili jste, jak vodu váhou těla z molitanu vytlačujete. Následovala ostrá bolest, která mě poslala zpět na led. Věděl jsem, že je zle. Jen výborné brusle a částečná fixace holenním chráničem mi nabízela vlastní optimistickou diagnózu, tedy výron kotníku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama