Poranění hlezna s následnou osteosyntezou, part IV.

16. ledna 2009 v 12:51 | Marek Musil - Mamufous |  S jistou vážností
V současné době, tedy v polovině ledna 2009, jsem hospitalizován na interním oddělení s akutní rozsáhlou trombózou levé dolní končetiny. Jak jsem k ní přišel? Po všech těch mých metodách a cvičeních? Trombóza - tedy usazování trombů na vnitřních stěnách cévního a žilního řečiště je prý poměrně častým jevem především po ortopedických operacích. My v rodině žádnou takovou anamnézu nemáme a ani jiné okolnosti v tomto ohledu nemají svůj vliv. Prostě jsem jí onemocněl. Ale proč akutní? Jsem poměrně osvalený typ a téměř tři a půl měsíce nic nedělání se na mém svalstvu pochopitelně podepsalo. Lýtko jsem měl hodně hypertrofované (svalově zmenšené) a bylo nutné jej začít zvykat na zátěž. To s sebou nese svalovou bolest. Zhruba po týdnu od sundání dlahy jsem začal pociťovat bolest v lýtkovém svalu, která se postupně vystupňovala do té míry, že jsem nebyl schopen lýtkový sval ani opřít o podložku. Při pravidelné lékařské kontrole jsem toto lékaři oznámil. Vyjádřil jsem také domněnku, že se podle mého jedná o dočasně permanentní svalovou horečku spojenou se zatížením. To jsem se opravdu osobně domníval, protože lýtko mělo po krátké době mnohem větší objem než při sundání dlahy. Zprvu mě ani neznepokojovalo, že sval, respektive noha mě bolí více při chůzi a stání, a že bolest se posouvá po končetině směrem nahoru. Lýtko již nebolelo, jen jsem ho cítil, zato mě bolela podkolenní jamka a to tak, že jsem nebyl schopen pokřčit nohu. Tuto bolest jsem přičítal zvykání si na zátěž svalovými úpony. Lékař mi lýtko zkontroloval a konstatoval, že by to mělo být v pořádku. Je možná ironií osudu, že na kontrolu jsem byl dopravován autem a tudíž jsem si v době kontroly nemohl na bolest stěžovat. K tomuto jen podotknu, že během doby, po kterou jsem měl dlahu jsem si deně píchal Fraxyparin - tedy lék proti trombóze. Dlahu jsem měl poměrně volnou, denně jsem cvičil a noha se hojila rychle, takže když mi lékař dlahu natrvalo sundal, jeho rozhodnutí o ukončení denní aplikace injekčního Fraxyparinu jsem s povděkem kvitoval. Aby ne, když po více než dvouměsíčním aplikování denně do břicha, jsem už nevěděl kam píchnout. Doporučuji, pokud léčíte podobný úraz a jste ve stádiu snětí dlahy či sádry, velmi subjektivně hlídejte stav končetiny. Jakmile vás začne třeba jen lehce pobolívat, navštivte lékaře a trvejte na sonografickém vyšetření. Je bezbolestné, rychlé a především spolehlivější, než když vám ošetřující lékař končetinu prohmatá a řekne, "dobrý". U mě se trombóza rozvinula až do výše poloviny stehna s průsakem do okolních tkání. Když už jsem doma bolestí bušil hlavou do zdi, vydal jsem se k jinému lékaři, který okamžitě po prohlédnutí mé nohy zalarmoval sonooddělení a ti mě už domů nepustili. Již téměř týden dostávám denně malou koňskou dávku (10 000i.u.) léku do břicha, polykám tablety, odebírají mi neustále krev a všichni čekáme, zda léčba zabere. Horší variantou by byl chirurgický zákrok. Já ovšem tvrdím, že mozek je nejsilnějším svalem v těle a jsem absolutně přesvědčený, že za chvíli jdu domů. Výrazně se mi ulevilo, noha už nezlobí a dokonce opět pohubla - tedy zmizely otoky. Termín vyndavání titanu z kotníků to neohrozí, takže zjara začínám pomalu trénovat a rehabilitovat. Poznatky z této části léčby zde samozřejmě zveřejním. Také rád zodpovím jakékoliv dotazy, týkající se průběhu léčby zranění.
 


Komentáře

1 Nelca Nelca | E-mail | 11. února 2013 v 21:36 | Reagovat

Ahoj:) 1.1 2013 jsem si zlomila kotník na třikrát mám osteosyntézu...ve čtvrtek jdu na kontrolu po šesti týdnech...zajímalo by mě za jak dlouho si začal chodit od doby co se ti to stalo...já doufám totiž že budu moct chodit co nejdříve..děkuji za odpověď :-)

2 Marek Marek | 13. února 2013 v 12:59 | Reagovat

Ahoj Nelco, já jsem měl oboustrannou osteosynthezu, což znamenalo pět měsíců bez došlapu. Fixaci mi vyndavali po půl roce, protože se to prý hojilo rychle, jinak zůstává až rok. Na osobní váze jsem si "změřil" tlak, který mohu vyvinout na nohu jako hodnotu 10% tělesné hmotnosti. Za týden to bylo 20%, potom 40%, 60%, 80% a maximum. Na maximální došlap jsem se dostal po měsíci. Když nepočítám vlastní proces hojení po zlomenině, tak chodit začneš poměrně rychle - o berlích samozřejmě a později o francouzských holích. Chůze bez opory přijde sice o něco později, ale určitě tomu dej čas, a nic neuspěchej! Čemu se skutečně naplno a zodpovědně věnuj, je rehabilitace. Tu v žádném případě nepodceňuj, protože i "pitomé" hýbání s prsty u nohou skutečně velmi pomáhá. Později se připrav na náročnou rehabilitaci achilovky. Pokud tu nerozhýbeš a nenatáhneš, mohla by jsi mít problém při běhu, chůzi do kopce, na schodech, atp. Já rehabilitoval prakticky okamžitě, když mi to lékaři povolili, a věnoval jsem tomu celé dny. Stálo mě to hodně bolesti a slz, ale díky tomu jsem mohl lékařům říct, že se hodně spletli, když mi tvrdili, že hokej už hrát nebudu. Hraju a na vyšší úrovni než před úrazem. Výborné na rehabilitaci kotníku je kolo! Přeji mnoho úspěchů při léčení a pevnou vůli! Pokud máš další dotazy, prosím přes "zprávu autorovi" v levém menu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama