Přišla bída na sedláky

17. ledna 2009 v 0:12 | Marek Musil - Mamufous |  S úsměvem
Má se to tak. Díky různým skutečnostem mě již téměř týden drží na interním oddělení městské nemocnice s rozsáhlou akutní trombózou levé dolní končetiny. Já, mlsný jazýček, jsem zavřený v ústavu "gastronomického experimentálního ústavu". To, co jsem zde za těch několik dní pozřel se dá považovat za hrdinství. Pro mě určitě. Když jsem se učil cizí jazyky, mezi prvními frázemi jsem znal: "Ne díky, svíčkovou opravdu nejím. To je koprová, nebo nějaký jedlý hnus? Cože, vy po mně opravdu chcete, abych jedl moravského vrabce!? Víte, že je chráněný?" Mamina vždycky říkala, že jsem na jídlo zmetek, ale spíš chtěla říct, že v tom mám zmatek. Zatímco ostatní se mohou po svíčkové utlouct, já jí nesnáším. Jsem jako ryba, co ve vodě narazila na háček s kolínkem a směje se tomu rybáři tak, že se jí i ve vodě práší od šupin. Mám rád fast-foody, Mc'Donald obzvláště. Jejich hranolky jsou jedinečné a nejlepší. Mám rád kvalitní restaurace, kde obědvám dvě hodiny porcičku exkluzívního pokrmu, který zapíjím kvalitním vínem. Když nám na vojně "servírovali" do ešusů šestkrát týdně UHO - univerzální hnědou omáčku, která chutnala stejně, ale jinak se jmenovala, bral jsem to jako součást výcviku přežití. Mezi tím jsem trochu vyrostl a stal se ze mě na rodičích finančně nezávislý. V marketu procházím kolem úseku uzenin s úmyslem koupit kus kabanosu tak maximálně proto, abych si ho narval pod spodní prádlo těsně před tím, že přijde sousedka vdova, jestli bych ji doma nevyměnil žárovku, že ona se na štafle bojí. Myslím, že to srdíčko na schránku mi vyškrábala ona... Minule nebyla doma, tak jí u mě pošťačka nechala výměr důchodu. No prostě, mám rád kvalitní a dobré jídlo a "mekáč" je občasným zpestřením jinak jednotvárně kvalitní stravy. Ovšem to, co jsem nucen pozřívat poslední dny, to se nedá s ničím porovnat. Ještě, že jinak doma pravidelně piju každé ráno lahvičku Actimelu, protože jinak bych se tady z toho asi vážně posral. Hliníkový příbor mi připomíná vojenskou službu, velikosti porce zase mateřskou školku a kvalitu a nápaditost jídla již onen zmíněný experimentální ústav. Dnes jsem měl dvoubarevnou omáčku a hmotu, která vzdáleně připomínala zbytky brambor. Jo, a byly tam fazolky, ale tak divně zelený, že se třásla i antibiotika v sesterně. Na maso zapomeňte, to v tom talíři byla jen atrapa. Rozkousat to nešlo, takže vožužlat, plivnout zpátky a zítra ho dostane někdo na chíře. Málem bych zapomněl na polévku. Sekyrková. I když, povařit sekyrku, co mám na chatě, stopro bych si pochutnal víc. Ta, ze který to vařili tady musela být asi funglová, protože polévka se to jmenovalo jen proto, že to bylo nalité v polévkovém talíři. Jak známo, moderní sekyrky mají plastové topůrko, takže... Ale co, nohu mi léčí, tak holt nahoře zkouší, co snesu. Jako naschvál mi dnes psala kamarádka, že vaří guláš, dám-li si? Prý hovězí s kliškou... Zaklapnul jsem notebook s nalogonavou stránkou sex.cz, přečetl jsem si ještě jednou tu sms o guláši a pokusil se rychle usnout...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama