Rychleji, dál a výš...

16. ledna 2009 v 20:46 | Marek Musil - Mamufous |  Světem sportu
Dnes jsem měl možnost vyslechnout rozhovor dvou zasloužilých kmetů, kteří rozebírali s menším zpožděním dopingový skandál z Tour de' France. Dopingové hříšníky obšťastnily jmény Sičák, Podvodník, Lhář. Jejich diskuze mi připomněla dobu, kdy mi bylo pět let a já s Pepíkem od vedle diskutoval na pískovišti, jestli má Hanička od nás z baráku pod sukní také pindíka, nebo skrývá jiný zázrak. Opravdu hodnotné téma, říkám si, a protože jsem býval vrcholovým sportovcem, mám k němu rozhodně co říci. "Sičáci jedni, takové prachy za to berou a ještě sportu i sami sobě lžou...", zaznělo z kmetových úst. Být neznalý současného světa, myslel bych si podle staříkových slov, že tato planeta je jedním drogovým mejdanem. No..., oni ti dva vlastně asi nevědí, co je mejdan... "Ale vždyť je to dobře, jen ať berou", pustil jsem se do přesily dvou fylozofů trochu škodolibě. Asi jsem píchnul do junáckého hnízda, protože ti dva na mě zůstali zírat jako já tenkrát na Pepu od vedle. To nám bylo sedm a Hanička tehdy odhalila, co se ukrývá pod její sukní. Ale to jiný příběh... S těmi staříky to bylo asi takhle. Dnešní světová společnost stojí především na ekonomických základech. Oním základním kamenem je tzv.černé zlato - ropa. Ropa znamená moc a peníze. Ropa jako surovina ovlivňuje přímo i nepřímo cenu jiných surovin a komodit a mnoho výrobků a služeb. Ovlivňuje též mimo jiné kurzový vývoj dolaru, eura a japonského jenu, což jsou jediné měny, kterými se za surovou ropu platí. Nepíšu zde diplomku na téma struktura měnových procesů, proto přeskočím přímo ke sportovcům. Oba zasloužilci stále vypadali, že chápou, co říkám, proto jsem pokračoval. Co je základem dnešních finančních pohybů? No přece společenská konzumita. Jsme tzv.spotřební společností. Na deset našich aktivit potřebujeme minimálně deset různých prostředků. Jsme nastaveni tak, že jeden je pro nás už jen ze společenského pohledu málo. Máme boty zvlášť do lesa, do práce, na sport, do divadla. Ve společnosti dochází k nadvýrobě - tedy my lidé vyrábíme více, než jsme schopni upotřebit. Tím dochází k velkému tlaku na obchodním trhu. Říkáme mu konkurenční boj. Dochází tak často k jevům, kdy v televizi během reklamní přestávky shlédnete během deseti minut reklamu na několik výrobků, které si na trhu přímo konkurují. Zjednoduším-li to, jeden spot vám do hlavy vtlouká modrou žehličku a následuje spot konkurenčního výrobce, který tvrdí, že zelená žehlička je lepší než ty ostatní. Lidé - spotřebitelé jsou zmatení. Tak která? Modrá, nebo zelená? A přicházíme pomalu k jádru původní debaty o dopingových skandálech. Kdo je v dnešní rozmlsané společnosti schopný upozornit na jeden z mnoha výrobků? Respektive, které oblasti lidského konání mají (zatím) schopnost ovlivňovat široké masy "obyčejných" lidí, co si mají koupit, co nosit, co jíst, co poslouchat? Jsou to sport, modeling, politika, kultura. Těch oblastí je samozřejmě mnohem více, ale tím jsem nechtěl ty dva seniory zdržovat. I tak na nich bylo vidět, že se začínají orientovat, o čem skutečně mluvím. Díky poměrně dobře "promedializovanému" světu je třeba konzumentovi (rozuměj - sebe, mě, nás všechny) během reklamního spotu dodat dostatečný impulz k nákupu další "moderní hovadiny". Jsme tak otupělí, že forma televizní reklamy z poloviny minulého století, kdy kamera zabírala "mýdlo s jelenem" a na obrazovce jste si přečetli, že takové mýdlo vyrábí pouze pan Jarošík z Prahy5, jednoduše dnes nezabírá. Často velmi nesmyslné zboží nám prodávají v televizní reklamě naše idoly, nebo zámerně kontroverzní osoby. Modelky, sportovci, politici, herci, moderátoři... Mimochodem, před časem jsem se musel smát, když Jaromír Jágr propagoval autobazar AAA - a že to měl zapotřebí kluk jeden... Nicméně na mnoho jedinců reklama fungovala a věřili jí! Pojďme zpět k jádru. Začalo to sportovci, takže se jich držme. Rozhodně neříkám, že sportovec, který propaguje jakékoliv zboží automaticky dopuje, to samozřejmě nikoliv. Ale doping patří do uzavřeného kruhu s tím, co jsem již napsal. Sportovec je jedním z nás obyčejných lidí. Je stejně jako my posedlý kupovat vše, co se mu líbí a hodí. Má ale také tu výhodu, že je obdařen talentem být dobrý v tom co dělá. Třeba hraje hokej. Hraje ho dobře na juniorské úrovni, na seniorské národní úrovni a třeba také v zámořské NHL. Tam se ale za sezónu odehraje více než osmdesát zápasů. Tréninky, campy, exhibiční utkání... Takovou nálož není schopné lidské tělo dlouhodobě snášet. Hokej zabezpečuje tomuto sportovci slušné příjmy, jež kopíruje také sportovcova životní úroveň. Nebo si myslíte, že by Jarda Jágr bydlel i přes své příjmy v paneláku..? Jsme konzumenti. Chceme stále víc a nejen ve výběru zboží. Chceme vidět lepší sportovní výkony, chcema vidět světové rekordy! To dobře vědí sponzoři sportovců a jejich klubů. Myslíte, že může neúspěšný klub žádat po sponzorech tolik, kolik žádá ten nejlepší? Sami znáte odpověď. Z obrovského počtu profesionálních sportovců nemají rozhodně všichni vrozený talent a někteří mají svůj úspěch doslova vydřený. Ale oni musí být stále lepší a lepší. Ve sportovních potřebách se dávno používají kosmické technologie. Dnes váží pár špičkových sprinterských treter méně, než kolik vážila před dvaceti lety pouze jedna bota! Plavecké úbory, které ve vodě pozitivně ovlivňují hydrodynamické působení. Silniční cyklisté, jejichž kola váží méně než sedm kilogramů - tedy jako větší meloun! A přesto to nestačí. My diváci Tour de' France, Olympijských her, Zlaté tretry, Světového poháru, Mistrovství světa chceme vidět víc. Rychlejší hru, více gólů, delší hody, rychlejší běh, atd. Nepřemýšlíme, proč je ten Franta Vomáčka každý rok rychlejší a láme světové rekordy. Máme ho rádi, velebíme ho a když propaguje nějaký výrobek, koupíme si ho, protože ten Franta je dobrej a ten výrobek tedy jistě také. Běda ale, když se Franta zhorší, prohraje, propadne. Nadáváme, hledáme chyby a nechápeme to. Najednou už Franta nepropaguje výrobky v reklamě, není v základní sestavě, není hvězdou a nás moc nezajímá... Cítíte tu konzumitu? Musím tedy vysvětlovat, proč je zde doping? Je to přirozený vývoj společnosti. Před dvěma sty lety jsme se zabíjeli meči a sekyrami. Dnes se zabíjíme biologickými zbraněmi, ale stále je zapotřebí vojenská taktika. Kdysi jsme běhali bosí, dnes vybíráme ze stovek druhů obuvy, ale běh je stále stejně náročný. Kdysi byl sport bez dopingu a dnes tady je, ale stále jsou tréninkové dávky neskutečně těžké a uspět může jen talentovaný sportovec. Je pokrytectvím zavírat před dopingem oči a ještě větším pokrytectvím je tvrdit, že doping do sportu nepatří, nebo že ho vymítíme. To bychom se museli zout, zahodit mobily a notebooky a vzít zpět do rukou meče. Bylo by rozhodně moudřejší stanovit pravidla používání zakázaných látek a nikoliv tajného zneužívání dopingu, kdy méně majetní sportovci sami experimentují bez pomoci lékařů a odborníků. Doping je obrovský byznys a ročně se v něm točí miliardy dolarů. Je jedním z důležitých článků dnešní ekonomiky a vyrvat jej ze soukolí by znamenalo zničit celý stroj. Staříci tupě zírali... "No, ale...", polknul jeden z nich. "Co se vám líbí na té Tour de' France?", ptám se. To, že ti kluci dokáží najet denně tolik kilometrů v takovém tempu a druhý den znova a další znova a Pyreneje a ty krpály a oni pořád šlapou... A kdyby tak nejeli, koukali byste na to v televizi? No, nekoukali! Nebylo by na co. "No vidíte", říkám. Nebyla by sledovanost, tak by nebyli sponzoři a on by vlatně ani nebyl ten závod. Nebyly by tedy obsazené hotely v místě konání, ani restaurace a nikdo by si nekoupil výrobek, jehož reklamu mají cyklisté na dresu. Hoteliér by možná musel propustit část personálu a firmy by možná nezaměstnávaly tolik lidí, když by neprodávali... "No jó vlastně..., dyť vono by šlo všechno pomalu do háje", trefně poznamenal přestárlý junák číslo dva. Tak nějak, říkám. Doping prostě je a bude soušástí sportu a je třeba to přijmout jako fakt! Za dvacet let se možná budeme smát, že ten kdo dopuje je moc čestný, protože tady bude manipulace s lidským genomem. "A Bůh ví, čím se budete ve válkách zabíjet?", dodal stařík. Otočil se na kolegu: "Jdem' mrknout, jak si vede ten Bauer na lyžích?" ...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama