Narozeniny

19. října 2009 v 1:49 | Marek Musil - Mamufous |  S jistou vážností
Dnes, …vlastně už včera jsem měl narozky. Byly třicáté čtvrté v řadě a kdybych v ten samý den neměl trénink, těžko bych v onom slavnostním dni hledal zajímavější chvíli. Když na tím tak přemýšlím, vlastně mě od rána ani nenapadlo, že bych si slavnostně a tak trochu alibisticky vygumoval hlavu s partou známých při soutěžení, kdo se pobleje poslední…Dokonce ani ráno a dokonce ani večer před narozeninovým dnem jsem nepociťoval žádnou zvláštní atmosféru z nadcházejících chvil osobní výjimečnosti, které postupně vyprchává s blížící se půlnocí a řídnoucími gratulacemi. Někomu se to možná zdá divné, někdo si možná myslí, že divnej jsem já, ale mě to vlastně přijde úplně normální. Bude to nejspíš tím, že já jsem šťastný každý den a od té doby, co jsem s Nikol mi přijde výjimečné i zamračené pondělní dopoledne. Na druhou stranu to ale neznamená, že bych měl již vše, po čem jsem vždy toužil a toužím. Jsem jen člověk, a tak když dosáhnu, jak já říkám, vyššího levelu, už už koukám opět vzhůru. Je to jako s automobily. Mým prvním vozem bylo Daihatsu Cuore a s tímhle vozem jsem ostatním řidičům neustále dokazoval, že tenhle technický skvost na dálnici rozhodně patří. Přesto jsem již třetí den od získání Bílého Hrbu - tak jsme Daihatsu pojmenovali, toužil po lepším a hlavně větším autě. Žádné z aut, které jsem měl, mi nevydrželo doma déle než jeden rok, a vždy když jsem kupoval to "vytoužené", sliboval jsem sám sobě, že tentokrát již skutečně mám to pravé. Dnes mám již v řadě..., raději ani počítat a i když se interval výměny vozového parku prodloužil, přesto jsem políčil na další káru. Dnes mě již nevozí zdivočelé stádečko čtyřiceti korejských poníků, ale stádo švédských koní a už teď slyším zřetelně dusot germánských teplokrevníků, jak si to ke mně ženou ze západu. Teda, …zatím jen klečím s uchem přimáčknutým k zemi a snad někde v dáli vidím lehce zvednutý prach z těch dvou set dvaceti čtyř kobyl, ale jsou na dohled. A to ani nejím mrkev.
Chtěl jsem zkusit fintu na tátu, jako že by mi tu solidní plechařinu a náskok díky technice zakoupil k těm narozkám, ale v jeho sedmapadesáti letech jsem mu nechtěl rozhodit zatím dobře vypadající EKG. Táta tyhle moje móresy nechápe a mám pocit, že čím je starší (rozuměj zkušenější), tím je odmítavější k nákladnějším věcem. Jó, vzpomněl jsem si ještě na další zajímavou chvíli mého dne narozeninového. Byli jsme Nikol, táta a já ve španělském restaurantu. Chodíme tam rádi a celkem pravidelně, takže jsme tam vytáhli i tátu. Ošíval se, že nemá hlad a když jsme mu proti vůli objednali, zapomněl nakonec vyprávět, co včera vařili kluci v akci a pekelně se soustředil na svůj talíř. Mám ho vážně moc rád a jeho titul "táta" zdobí ještě další: "kamarád". Tohodle kamaráda já miluju a jsem rád, že náš vztah vyzrál do americké pózy objímajících se rodičů s dětmi, pokud se vítají či loučí. Otec je pro mě mnohým. Zaujímá hitparádu moudrosti i okamžiků neskutečně směšných, kdy si říkám, že jestli já budu jednou jako on…
Když jsme u našeho známého restauratéra nechali solidní útratu a s tátou jsme se pořádně pomuchlali, vezla si mě Nikol na trénink. Cestou jsme probírali tátovy ruce. "Všimla sis'?" Byly takové vrásčité a už rozhodně nevypadaly jako ruce mladého chlapa. Uvědomil jsem si, že tátovi běží čas o něco rychleji než mě. Bude rychleji než já ztrácet sílu a chuť zkoušet nevyzkoušené. Uvědomil jsem si také, že krom nesmírné úcty ke svým rodičům, cítím ještě obrovskou povinnost zabezpečit jejich podzim života tak, jako oni zabezpečili mé dětství. Jsem šťastný za každou chvíli strávenou se svými rodiči - i když každý má dnes svůj život a nedokážu vyjádřit svůj vděk za jejich roli v mém životě. Vrací mě to na začátek článku a možná se dobírám podstaty obyčejnosti mého narozeninového dne. Na angličáky a auta na baterky jsem už vážně velký a děti zatím nemáme. Ponožky a spodní prádlo si koupím raději sám a hlavu si nepotřebuji a nechci resetovat především kvůli tomu, že zítřejší,…tedy vlastně dnešní den je dalším pracovním a já budu vydělávat mimo jiné na zabezpečení svých rodičů až jim stát za pár let ukáže za léta dřiny dlouhý noc v podobě důchodových sedmi tisíc. Je to dobrý důvod se na narozky nevožrat?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama