Budoucnost nejasná I.

5. února 2010 v 18:01 | Marek Musil - Mamufous |  Kde roli hrají peníze
...jsem Husákovo dítě. Pro ty, kteří tento termín neznají - Husákovy děti jsou lidé narození v polovině 80. let. Tehdejší politická garnitura Československé socialistické republiky podnikla plán, který měl za následek výrazné zvýšení porodnosti. A protože tehdejší prezident se jmenoval Gustáv Husák, byly jsme nazváni generací Husákových dětí. Právě lidé narození v letech 1973-1977 dnes hýbou ekonomikou státu. Jsme dnešní generací třicátníků - zpravidla dostudovaní či vyučení a ve svých oborech dostatečně etablovaní. Mnohdy již máme své rodiny, své vlastní děti a budujeme majetky. Vyděláváme peníze, které utrácíme za spotřební věci. Půjčujeme si peníze, které opět utrácíme za spotřební věci. Tvoříme důležitý článek v ekonomickém koloběhu státního hospodářství. Bohužel ne všichni...
Velikými pomocníky jsou nám naši rodiče, kteří ještě "stihli" předchozí režim v jeho plné síle, což je mimo jiné naučilo skutečně pracovat, přesněji řečeno, zvykli si na práci. Tato generace ovšem stárne a jsou to dnešní padesátníci, mnohdy šedesátníci, kterým dochází síly. Pod námi jsou o tzv.level níže lidé mladší naší generaci, které "stará doba" ani neštrejchla a oni se narodili rovno do doby, ve které je vše dovoleno. Proč o tom ale píšu...
Z pozice mé profese finančního poradce jsem velmi znepokojen současným stavem společnosti. Zkráceně řečeno, potkávám se s lidmi, kteří na sklonku svého produktivního života vědí, že státní penze jim životní úroveň rozhodně nezvýší, ba naopak. Tito lidé vyrostli v době, kdy sociální politika státu byla odlišná a stát byl pro většinu lidí "velkým tátou", který vždy vše zařídil. Krátce po příchodu nové doby (tedy po roce 1989) se tito lidé - tehdy třicátníci rozkoukávali a jediné, co kolem sebe slyšeli bylo, že bude lépe. A bylo. Čas od času (chápej každý týden) se sice ztratila nějaká ta miliarda, ale to se tehdy jaksi neřešilo. Když už byl státní majetek přerozdělen do rychlých rukou, co patřili šikovným hlavám, vrhli se tihle šikulové na majetek občanů, tedy nejen tehdejších třicátníků. Zavřelo se pár bank a kampeliček a pro jistotu se ještě chvíli čachrovalo s cenými papíry ve formě tzv.kuponových knížek. Lidé tak přišli o další nehorázné prachy, ale zase je fakt, že jiní lidé nehorázně zbohatli. Těch bylo samozřejmě mnohem méně, než těch obraných. Tehdy tomu bohulibě přihlížel profesor Klaus z křesla ministra financí a smyslně pokyvoval hlavou přesně tak, jako to dělá dnes. Ještě jako premiér vlády umožnil lumpům shrábnout ty největší zbytky, kterých si na vrcholu "zlaté horečky" nikdo nevšímal, protože za to prostě nestály. Teď ale i zbytky přišly vhod a začalo se tedy zametat. Jako stopy zametat...

S mírnou ironií, avšak žalostně pravdivou, jsem krátce popsal dění let devadesátých a poslední dekády minulého století. Tyto a nejen tyto fakta způsobila, že pokud lidem nějaký majetek zbyl, nejsou zcela ochotni jej dnes někomu svěřit do péče. Tak se tedy stává, že lidé doslova syslí peníze na běžných účtech bank, nebo - v tom horším případě, doma pod kobercem. Nyní odbočím a pokusím se vypíchnout dnešní generaci pětadvacetiletých, tedy level nižší toho mého. Tito mladí lidé nechtějí být ani automechanikem, ani zedníkem, zato chtějí být právníky a ekonomy. Ti co na studium práv a ekonomie nemají mentálně, ti se posléze nudí při výuce oborů automechanik a zedník. Problém spočívá mimo jiné v tom, že právník s ekonomem si už ve druhém semestru maluje, jak bude minimálně ředitelem vesmíru s platem nejméně sto tisícovek. Ti dravější už vymýšlí, jak se dostat do státní správy a do parlamentu, nebo třeba vystrnadit někoho ze správní rady ČEZu či Českých drah. Mechanik a zedník, ti jsou nasraní na právníka a ekonoma a tak tomu studiu moc nedávají, protože v dílně a na stavbě prachy nevydělají. Ve třeťáku už vědí, že rok to někde odklepou a pak hurá na pracák. Dávka v nezaměstnanosti se poměrně štědrá, k tomu nějaký ten kšeftíček - protože v té škole je přece jen něco naučili. Právník s ekonomem rozhazují kapesné po barech a žijí v oblacích blízké supersvětlé budoucnosti. Mechoš a zedňoš zapíjejí žal a vztek v hospodě na rohu a přemýšlejí jak pobírat tak sto tisícovek měsíčně. Před barem stojí solidní kára budoucího ekonoma, který ji dostal od táty, protože ten se v něm vidí a mechoš má doma nejnovější "elcédéčko" s úhlopříčkou jako prase, protože na splátky jí dnes dají každýmu.

Výše napsané se samozřejmě netýká generelně všech studentů a dalších lidí, ale tak trochu to takto ve společnosti vypadá. Když potom mluvím s budoucím ministrem světa o tom, že by se měl zajistit a myslet na budoucnost, nechápavě kroutí hlavou. Bude ho živit stát, nebo bohatá fabrika. Prý... Podobně odpovídá mechanik. Jen s tím rozdílem, že co bude zítra ho nezajímá, protože je prý stejně všechno v prdeli. Raději každý víkend "kalí" a z hospody si nosí "vopici" jako kráva. A tak do současného důchodového systému přispívá jen část lidí v produktivním věku, z něhož již dnes čerpá více penzistů, než je přispěvatelů. Nic ve zlém penzisté, na své nárok rozhodně máte! Problém spočívá v tom, že podle demografického vývoje to jiné nebude a penzistů bude čím dál více. Když připočtu skutečnost, kterou se náš stát nechlubí, tedy že na vyplacení důchodů si půjčuje z fondů pro výplatu v následujících letech, je zasvěcenému jasné, že tento systém je neudržitelný. Důchodová reforma měla proběhnout před deseti lety a již tehdy by to bylo poměrně pozdě. Nechci čtenáře zatěžovat ekonomickými údaji a hospodářskými ukazateli, ale jedno si zapište za uši. Generace Husákových dětí a mladší generace zažijí velké změny. Najdou se dnes kolem vás lidé, které budete za pár desítek let potkávat jako bezdomovce, nebo minimálně sociálně nejslabší. Budou mezi nimi zkrachovalí právníci i netalentovaní zedníci. Tito lidé totiž přistupují ke své budoucnosti velmi velmi lehkovážně. Pominu-li fakt, že debatě o zajištění životních rizik - tedy úraz, nebo trvalé následky úrazu, kterým se smějí, rozhodně je čeká důchodový věk. A jak jsou zvyklí natahovat ruku a brát, nebude zde nikdo, kdo bude moci dát. My třicetiletí nedostaneme od státu na penzi ani korunu a kdo si nenaspoří, mít prostě nebude. A to nemluvím o zdravotní péči... Počítejte s tím, že v budoucnu bude státem hrazená pouze základní péče a vše nadstandardní bude placené...

Naprosto nerozumím lidem, kteří dokáží nad svou budoucností mávnout rukou s tím, že "do důchodu daleko"... Možná někteří z vás nevěří, ale jedná se o přirozený vývoj a tímto stádiem si prošli všechny země, které jsou vyspělejší než my. Jisté souvislosti lze najít také v dnešní problematice stoupající nezaměstnanosti s mlhavou vizí zlepšení. Podobný průběh se uskutečnil v Německu v 70.-80. letech.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama