Co takhle se konečně probrat?

27. února 2010 v 1:35 | Marek Musil - Mamufous |  Světem sportu
Nepovažuji se za odborníka přes hokej a to ani přesto, že jsem kdysi vrcholově mládežnický hokej hrál, a že jej dnes hraju na úrovni tzv. I.rybníkové ligy. Hraju pravidelně, s vášní a touhou po vítězství a v rámci rekreační úrovně se snažím o letní přípravu a další související činnosti. Nesleduji úplně pravidelně ani domácí nejvyšší soutěž ani mezinárodní utkání, nebo KHL a NHL, ale když mám čas, zasednu k bedně a čučím.
Nemusím být hokejový expert, abych dávno nevěděl, že český hokej jde do kytek. On už vlastně v kytkách je, jen si to stále mnoho lidí nechce připustit. Jsou to lidé na vysokých postech Českého svazu ledního hokeje, ale také lidé na jednotlivých zastoupeních svazu v krajích. Místo toho, aby se zabývali výchovou mládeže a rozvojem hokeje, raději vymýšlejí přiblblá nařízení a pravidla pro oficiálně organizované kluby. Už jsem dokonce slyšel cosi o vině trenérů, nikoliv svazu jako takového, ale jde o čistý alibismus. Trenéry školí a řídí svaz. Poskytuje metodiku a doporučuje postupy. Běžného člověka toto jistě moc nezajímá, ale dostávám se ke konkrétním problémům. Začněme u nejmenších. Většina hráčů začíná s hokejem kolem pátého roku života. Tak je tomu také v jiných zemích. Základem hokeje je bruslení. V Kanadě začíná prcek tak, že první tři roky pro něj znamená hokej pouze bruslařský dril. Hokejistou je jen proto, že při bruslařském drilu občas drží také hokejku. U nás? Přijďte se někdy podívat na trénink malých. Trenér je honí s pukem a řada těch prcků hokejku používá jako oporu, aby se vůbec na bruslích udrželi. Kdysi jsem začínali stejně a přesto jsem byl časem považován za velmi dobrého bruslaře. Zpětně mi dochází, co to způsobilo. Jako parta jsme byli na každém volném bruslení, kde jsme se honili, nebo se předváděli před holkama, nebo jsme na ledě hráli fotbal s pukem. Domů jsme chodili propocení stejně jako z tréninku. To bylo to, co nám zdokonalovalo techniku bruslení. Dalším aspektem je fakt, že mladí hokejisté jsou neustále nucení do hokeje. Jsou na ledě co to jde a třeba celý rok. Lyže ani tenis jim nejsou doporučovány, protože by se prý mohli zranit. Dokážete si představit, že současný extraligový hráč neudělá kotoul? Můj kamarád, který měl větší talent a extraligu hraje skutečně kotoul neudělá! Prý ho nepotřebuje... V Kanadě má hokejová (a nejen ta) mládež povinnou přestávku, kdy se nebruslí, ale hraje se fotbal, tenis, ping-pong a trénují se základy atletiky a gymnastiky. Hráč tak odpočívá od bruslení a zároveň rozvíjí všeobecné sportovní dovednosti a schopnosti. To s sebou nese efekt v podobě lepší ohebnosti a pružnosti a tedy nižšího rizika zranění. Přestávka na ledě má navíc další pozitivum. Mládež se po přestávce na led těší. Pokud je mladý hráč doslova tlačen k celoročnímu bruslení a místo drilování bruslení hraje na tréninku báčko, je jasné, že se naučí tak možná míchat hokejkou a ti nadanější zvládnou natrénovat stahovačku. Rodí se tak další problém. Hokejové trendy totiž způsobily, že hřiště - ledová plocha se zmenšuje. Na ledě je však stále stejně hráčů a tak se každý z nich musí poprat o svůj prostor při hře. Toho lze dosáhnout pouze bruslením - vynikajícím bruslením s vynikající technikou, tedy schopností okamžité akcelerace či prudké změny směru jízdy a dalších vychytávek. Když hráč stojí na místě a míchá, těžko si vybojuje prostor. Tuhle dobu jsme si prožili a je dávno pryč, dnes se hraje velice dynamicky a účelně.
Porovnám-li časový úsek jednoho střídání Čecha a Kanaďana, vypadá to následovně. Čech vezme puk za naší bránou a třemi čtyřmi kroky nabere rychlost, kterou po zbytek doby jen udžuje. Mezitím za jízdy míchá pukem a ve středním pásmu se snaží efektní stahovačkou udělat ze soupeře kuželku. Když se náhodou dostane až do útočné třetiny, zvalchuje ho protihráč na prknech a puk mu odebere. Naproti tomu Kanaďan vezme puk, našlápne a dupe celou dobu jízdy. Když narazí na prvního soupeře, buď pasem posílá puk spoluhráči, častěji jej však nastřeluje do třetiny, kde ho již dojíždí spoluhráči. Mezitím stačí tvrdým hitem sundat protihráče, který se na bruslích sotva drží...
Slyším argumenty, že ale Češi jsou v NHL dobří, a že se o nich stále mluví. A kdo o nich mluví? Aha, televize Nova a její sportovní noviny. Není díl, kdy by nevysílala nějaký parádní gól českého hráče... V kanadsko-americké NHL se ale denně hraje tolik utkání, že sem tam nějaký gól vstřelí i poleno. Nechci samozřejmě nikoho urazit, takže ano, v NHL působí dobří čeští hráči. Je třeba vzít v úvahu, že hráč je součástí pětky a týmu, takže malé nedostatky jedince se v poli ztratí, pokud se zbytek pole lepší. Pokud se hráčů s nedostatkem sejde více pohromadě, může to dopadnout jako naše poslední olympijské utkání s Finskem. Pak to bohužel osamělí Jágrové a Vokounové nezachrání...
Nelíbil se mi ani přístup České televize těsně před zahájením ZOH. Stále dokola nám vymývali mozky záznamem finálového hokejového utkání z Nagana. Národ posléze zasedl k televizím v nostalgické náladě, dostatečně ukolébán představou, že tam z nás už teď mají všichni strach... Málokdo si v tu chvíli uvědomil, že Nagano bylo před dvanácti lety!!! V tom se hokejový svaz chová stejně jako vládní garnitura tohoto státu. Žije z minulosti! Za tu si ale nic nevybojujeme a ukolébávat se minulostí je velmi nebezpečné. Výsledkem je katastrofická úroveň českého hokeje. Svou vinu ovšem nesou také rodiče malých hokejistů, protože svého sešti sedmiletého potomka už vidí v NHL a ve svých projevech se tím ani netají. Vytvářejí tak silný tlak na malé dítě, na trenéra a na své okolí obecně. Znám zkušenosti mládežnických trenérů, kteří musí denně čelit útokům rodičů, proč se na tréninku jenom bruslí, proč se nehraje hokej a proč ten jejich prcek při zápase sedí? NHL se stalo metou rodičů a nejlépe, kdyby milované dítě mohlo do zámoří odejít již v patnácti. Tam potom dvě sezóny sedí na lavici náhradníků a místo rozvoje hokejových dovedností ztrácí drahocený čas. Přitom teprve v šestnácti letech lze skutečně poznat, zda má hráč talent, nebo zda si vyšší soutěž nikdy nezahraje. Viděl jsem mezinárodní utkání 5. a 6. tříd mladých hráčů a Češi byli absolutním propadákem. Proti německému, nebo švýcarskému soupeři zaostávali v bruslení. Při sebemenším kontaktu padali jak' hrušky a v tlačenici před bránou neměli žádnou šanci vybojovat si pozici. Soupři je přebruslovali a délku kluziště to činilo mnohdy celou jednu třetinu...
Jak řekli skuteční odborníci, je třeba začít od začátku - tedy od těch nejmenších. Já ale myslím, že je třeba provětrat také Český svaz ledního hokeje a pořádně to tam vyčistit od starých zdřevěnělých struktur, které zde prosazují přežité a prehistorické tréninkové metody a metodiku vůbec.
Potom se stane to, co řekl také Jaromír Jágr: "Když začneme se změnou teď hned, první výsledky přijdou nejdříve za deset let."
A má pravdu!!!
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama