Šlechetnost jim opravdu chybí

7. února 2010 v 13:23 | Marek Musil - Mamufous |  S jistou vážností
Aktuální hodnota státního dluhu činí jeden bilion stosedmdesátosm miliard dvěsta milionů korun. Na každého občana tedy připadá cca 112 tisíc korun dluhu. Nutno říci, že toto není dluh občanů, respektive je, ale přímým tvořitelem dluhu je naše vláda. Občan nemá téměř žádnou možnost zadlužování státu ovlivnit. Před patnácti lety jsme byli téměř bez dluhu...
Jedno z témat dnešních dnů je rozpočet politických stran na předvolební kampaň. Zaujaly mě samozřejmě finanční částky, které činí od cca 20 milionů u menších politických stran až po nehorázných 160 milionů strany ČSSD, následované stranou ODS s jejím rozpočtem cca 100 milionů korun.
Pročtu-li si názvy předvolebních kampaní všech stran, nestačím se divit. Opět - a týká se to především dvou nejsilnějších partají, se nás občany snaží nalákat na populistické kecy o potlačení korupce, o větší bezpečnosti občana a v neposlední řadě o lepší péči o naše seniory. Ti vnímavější si všimnou stejné melodie, kterou nám opět politici servírují, ti skeptičtější cítí další blížící se podraz, který spočine tak jako v předchozím volebním období - v odklonu od volebního programu po skončení voleb. I když odpovědnost za celkový dluh státu nesou všichni členové vlády, nejviditelnějšími jsou poprávu páni Topolánek a Paroubek. Představím-li se vládu státu, vidím management firmy, jehož jedinou snahou má být pozitivní rozvoj firmy, především pak její konkurenceschopnot a schopnost generovat zisk. Paroubek s Topolánkem ani jedno nesplňují. Připadají mi spíše jako dva školáci, kteří kdykoliv mohou, nadávají si a čekají na chybu druhého, kterou rychle běží vykřičet do světa. Vraťme se ale k sumám určeným na volební kampaně.
I ten nejméně informovaný občan bezpečně ví, že se (stále ještě) potýkáme s následky finanční krize. Přesto si naši páni poslanci nebyli schopni odhlasovat zdanění náhrad a jako výsměch si milosrdně odpustili 4 procenta formou snížení výplat. Čtyři procenta v době, kdy velká část lidí pobírá osmdesát, ale i šedesát procent svých původních mezd. Motto, když setřit tak všude a nejlépe od shora se našich politiků jaksi netýká. Ani jedna z politických stran nenašla dost odbahy ani síly věnovat část svých prostředků, řekněme, na zemětřesení v Haiti. Žádná politická strana se nenabídla, že na úkor svého rozpočtu na kampaň přispěje například na obnovu či rozvoj důležitějších věcí. Třeba by strany mohly koupit pár nových sanitek, nebo vrtulníků pro leteckou záchrannou službu. Nebo by mohly pořídit větší množství výpočetní techniky pro naše školství a další a další, stačí se jen podívat do denního tisku. Copak by byla kampaň ČSSD horší, kdyby spotřebovala nikoliv 160 milionů, ale třeba "jen" 120 milionů korun?
Vrátím-li se k názvům předvolebních kampaní stran, žádná z nich se nezabývá sebereflexí. Proč nám neustále slibují to samé, jen pokaždé jinými slovy? Což takhle název kampaně "Začneme především u sebe...".
Ať už je to jakkoliv, nemáme kompetentní lidi ve vrcholné politice a už vůbec ne reprezentativní. Topolánek se rád svléká na veřejnosti a předvádí svého pindíka a Paroubek na tom není o mnoho lépe se svou postavou připomínající postavu Trautenberka. Konec konců, jeho postava kopíruje jeho hypersociální kecy o třináctých důchodech a přidávání všem. I přesto, že na to není kde vzít a Paroubek nám slíbí cokoliv, jen aby mu ty volby vyšly a on se ještě pár let mohl mít jako prase v žitě. Na úkor nás všech. Ani Paroubek ani Topolánek nejsou produktivními články firmy. Zkazili toho velmi mnoho - jeden i druhý bez rozdílu a na své platy a příspěvky si naprosto nevydělali. Číšník je produktivní (hodnotu tvořící) článek, hasič a kadeřnice také, ale politik, tedy alespoň v tom pojetí, ve kterém je známe my, nikoliv.
Volby přede dvěřmi a já vůbec nevím, koho budu volit. Volit půjdu stejně jako pokaždé, ale vzhledem k tomu, že například neexistence důchodové reformy se mě velmi dotýká, doslova mě sere, jak liknavě se k této jako jedné z mnoha důležitých věcí staví Paroubek s Topolánkem.
Potom souhlasím s novinářskou obcí, která o současném premiérovi panu Fischerovi říká, že není geniálním politikem, jen odvádí práci, kterou odvádět má. Populární i nepopulární rozhodnutí, vždy však pro dobro státu, potažmo občanů. A protože je náš stát v dost velkých problémech, je nepopulárních rozhodnutí velmi mnoho. Práce pana premiéra Fischera se tak zdá v porovnání se srabáctvím a arogancí pánů Paroubků a Topolánků jako téměř nadpřirozeně kouzelná.
Fischerově vládě a jeho práci fandím a doufám, že mu kormidlo z ruky nevezme žádný z omylů, kteří tvoří sediment naší nekompetentní politické garnitury.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama