Sportovec - příklad politika

22. února 2010 v 14:39 | Marek Musil - Mamufous |  Světem sportu
Hranice mezi touhou po vítězství a čistým sebeobětováním je mnohdy velice tenká. Jako sportovec a navíc jako bývalý vrcholový sportovec mohu tuto skutečnost dosvědčit. V rámci zimních olympijských her jsme tak denně svědky vyjímečných okamžiků.
Je pěkné koukat na příběhy sportovců, kteří s větším či menším hendikepem dosahují výsledků, o kterých se nám rekreačním sportovcům může jen zdát i když jsme nezraněni a v optimální formě.
Za příklad mohu zmínit Nikolu Sudovou - naší boulařku (jízda na lyžích v boulích) a Petru Majdičovou, slovinskou běžkyni na lyžích. Na obě však koukám z jiného úhlu, se kterým mnozí nemusí souhlasit.
Nikola se zranila ještě před olympiádou a pro méně informované šlo o poranění kolenních vazů. Přes veškeré informace z médií bylo jasné, že do olympiády se Nikola nedokáže vyléčit a právě zde přichází zlom. Jistě, ...nedokážeme se vžít do situace Nikoly, která musela řešit svou účast na mezinárodní prestižní akci a o to méně můžeme domýšlet vnější tlak vyvíjený na Nikolu. Vezměte si například takové sponzory, kteří Nikolu podporovaly celou sezónu. Dále Český lyžařský svaz, pakliže je v něm Nikola registrovaná a další subjekty, kteří Nikolu více či méně využívají jako marketingový nástroj. Protože jisté zkušenosti s vrcholovým sportem mám, dovoluji si tvrdit, že vlastní rozhodnutí Nikoly o účasti mělo pouze druhořadý význam. Nikdy jsem kolenní vazy poraněné neměl, ale znám lidi, kteří ano a když i přes velmi dobré konexe využili nadstandardní léčebné postupy, bylo jim striktně doporučováno, že zatěžování kolene je absolutně nepřípustné. Přesto jsme měli možnost Nikolu v boulích vidět. Dočetl jsem se o jakési ortéze, která přesně vymezovala pohyb kolenního klobu a bránila (nebo znižovala?) možnosti zhoršení zranění. Jenže jízda v boulích extrémně zatěžuje obě kolena a bez dostatečné flexi není možné v boulích jet, netož závodit - tedy podávat maximální výkon. Oproti tomu zde stojí ona zmiňovaná ortéza, která má (měla) dopomoci zraněnému koleni opět fungovat. Postavím-li na misky vah skutečnost, že při jízdě v boulích potřebuji maximální rozsah pohybu v kolenním kloubu, a že na kolena působí extrémní žátěž proti skutečnosti, že ortéza má přesně proti takovým faktorům bránit, vidím jediný efekt. Poraněné koleno si během jízdy - byť s ortézou, pěkně koleduje o velký malér a jezdec je předem určen k neúspěchu. Potom tedy právě nerozumím odjezdu Nikoly Sudové na olympijské hry. Jediným důvodem je podle mého onen zmíněný tlak médií, sponzorů a různých zastřešujících organizací. A samozřejmě sportovcova bezmezná víra v nějaký zázrak, který bude mít za následek úspěch napříč zdravotním problémům. Z tohoto příkladu je zřejmé, že profesionální sport je dnes obrovským byznysem a sportovec sám je brán skutečně jen jako "pouhý" nástroj na výrobu peněz. Nikolu trochu nechápu, na druhou stranu je mi jasné, že její osobní rozhodování nemá právo veta, nebo by bylo tím posledním rozhodnutím.
Naproti tomu obdivuji Slovinku Majdičovou, která se během tréninku již na olympijádě pořádně zranila. Také díky nepřesné dignóze lékařů následně odjela svůj závod a dokázala získat cenný kov. Příběh byl dojemný nejen v tom, že lyžařka vědomě nastoupila do závodu se čtyřmi zlomenými žebry, ale diváci se mohli účastnit její bolesti, když Majděčová během závodu křičela bolestí. Těžko říct, zda by do závodu nastoupila, pokud by věděla, že úrazem utrpěla také pneumotorax - tedy propíchnutí plíce. Přesto všechno je její přístup skutečně heroický a nejen medaile, ale také státní vyznamenání jí patří právem.
Zdánlivě stejný příběh Sudové a Majdičové tak v mnohém stejný není. Obě dámy však zaslouží poklonu a úctu za svou bojovnost. Ať už je jejich vlastní rozhodnutí ovlivněno čímkoliv, jsou to ony, kdo může nakonec rozhodnout. A právě proto bych profesionálním sportovcem být asi nechtěl a proto těmto sportovcům nezávidím jejich příjmy ani publicitu. Ale přál bych si, aby si z jejich přístupu vzali příklad naši politici a mnozí úředníci. Právě jim totiž chybí tento maximální přístup k věci, kterou konají. A již tradičně jsou to naši sportovci, kteří poslední léta zachraňují pověst našeho národa a pozitivně jej propagují.
Za všechny říkám, "Děkujeme."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama