Úrodný rok 2010

7. února 2010 v 15:32 | Marek Musil - Mamufous |  Kde roli hrají auta
Již pět týdnů žijeme v roce 2010 a již pět týdnů se příznivci automobilizmu těší na letošní novinky. Já osobně se těším na novinky značek Audi a jejich novou A8, BMW a jejich novou pátou řadu a samozřejmě Volvo a nový model S60 a těším se také na nový VW Passat.
Jsem příznivcem jízdy autem (a nejen jím), takže mě zajímají také novinky ostatních automobilek. Možná se letos vydám na některý z autoshow, ale to nechám na sledu událostí, jestli mi vyjde čas.
Pokud bych si mohl vybrat, v garáži by mi stál Audi Q5 Quattro v třílitrové naftě s automatem. Pro praktické zkoušce jsem dospěl k názoru, že Q5 má téměř stejně prostorný interiér jako větší Q7 a jediné co je menší je zavazadlový prostor. My ale nejezdíme á 14 dní vykoupit Kaufland a zavazadlový prostor mi ani neslouží jako úložiště všemožných krámů. Potřebuji tam složit kočárek (tedy zatím ne, ale snad potřebovat budu), a protože bych auto využíval k výletům v létě i v zimě, hodil bych tam nějaké sportovní vybavení. Jo, a málem bych zapomněl, musí se tam vejít bágl s hokejovou výstrojí.
Hned vedle Audi by stál BMW nové páté řady - zde ovšem nevím, zda běžný model, nebo model GT (Grand Turismo). Opět v naftě a opět s automatem. Auto do práce. Vedle BMW by stálo Volvo S60 a taktéž v automatické naftě. Docházelo by k situaci, kdy ráno stojím před naším vozovým parkem a přemýšlím, jestli do kanceláře pojedu bavorákem, nebo Volvem. A možná slyším, jak na mě volá partnerka, že ona si dneska bera Volvo, protože BMW už měla a Volvo ještě ne. Jak to tak bývá, když něco nemůžu mít, chci to. Proto ve mě roste zlost, že Volvo jsem chtěl já a na BMW nejsem dnes zvědavý. Aby se polovička ujistila, že Volvem neodjedu, ocitá se v garáži a verbálně mi nabízí bavorský plech. Abych neprskal nahlas, vykročím směrem k bavoráku, jenže partnerka je hbitější a v okamžitku, kdy já dokončil první krok, ona už dokončuje třetí. Otevírá zavazadlový prostor BMW a začíná přemisťovat své krámy. No zírám, co všechno je možné za tři dny užívání do auta nanosit. To mi zvyšuje tepovou frekvenci.
"Tak to tam nech a vem si dnes BMW, né?" Neslyší a dál přemisťuje.
Moje tepová frekvence letí strmě vzhůru a jedinou obranou je mé: "Prosim tě, dělej! Už jsem měl být v kanceláři..."
Teď už slyší a bystře kontruje: "No, tak to těžko, teď by jsi byl někde v zatáčce u Macků" a dál vynáší neznámé předměty. Má tam snad půl domácnosti, proletí mi hlavou společně s myšlenkou, že má velmi dobrý přehled o mém pohybu...
Vytočený na ranní maximum raději odkládám tašku s notebookem na sedadlo za řidiče. Nepokládám, protože tam leží nějaká igelitka! "Proč jsi si kupovala další trička, když ve skříni máš trika ještě s visačkou, který jsi nikdy na sobě neměla?!"
"Byli levný...", a dál se přehrabává v kufru.
"Takže až zlevní...", nedořekl jsem myšlenku. "Až zlevní něco hezkýho, koupím si to", utnula mě.
Nastartoval jsem auto. "Neviděl jsi moje tretry na kolo? Chci jít dneska na spinning."
"Nevim! Jsou ve Volvu." Nic jiného mě nenapadlo říct, protože jinak bych musel být sprostej.
"Víš co miláčku, já tě nechci zdržovat, vem si teda Volvo", začala vyndané věci dávat zpátky. "No tak to je vrchol! Lidi mají třeba jen jedno auto v rodině a nedohadujou se tolik jako my. My máme auta tři a nedokážeme se ve dvou domluvit, kdo si který vezme..." Vzal jsem si tašku s počítačem a vykročil k Volvu. Zčásti uspokojen dosažením svého, totiž že pojedu Volvem, zčásti naštvanej ranním dohadováním o auto a především naštvanej tím, že partnerka dokáže za pár dnů nanosit do auta hromady krámů.
"Miláčku, já si to tady nechám vyndaný na zemi a pak to uklidím. Já se už musím připravit, abych všechno stihla, takže odjedu a odpoledne si to uklidím." Píchnulo mě u srdce. Celý den bude v garáži na zemi bordel... "A uklidíš to zpátky do kufru, nebo si je vážně uklidíš?"
"Miláčku........!"
"Co, miláčku?! Jen se ptám, abych věděl..." Došla k okýnku a naklonila se, aby mě políbila. Uvědomil jsem si, že i přes její drobné výpadky v otázce okamžitého úklidu svých věcí, ji nesmírně miluju. Vždy se rozčertila, když jsem ji označil na bordelářku, ale pravdou je, že my dva jako zatím bezdětná rodina jsme vždy měli doma uklizeno, občas navařeno a hlavně vždy nakoupeno. I ve chvílích garážového napětí jsem si byl jistý, že ona je tou pravou pro naše společné děti, a že je to právě ona, s kým chci být. Otočil jsem klíčkem se rty nalepenými na partnerčině tváři. "Už fakt musím lásečko." "Já vím a jeď opatrně, jo?" Motor zaševelil a přístrojová desky na mě lišácky zazářila příjemným světlem. Volič jsem posunul do režimu D a na sluneční cloně jsem zmáčknul tlačítko. Vrata garáže se začala otevírat a dovnitř zafoukal ledový vzduch. Župánek se jí zavlnil a zimu prozradila také partnerčina ňadra pod saténem.
"Jůů, to je zima..." "Tak se utíkej schovat nahoru", auto se pomalu rozjelo. V zrcátku jsem sledoval mizející župánek za spojovacími dveřmi mezi garáží a domem. Sníh pod koly příjemně křupal a dovírající okno tento zvuk utnulo. Dal jsem přednost sousedovi, který projížděl kolem našeho pozemku. Mávli jsme na sebe a já mu naznačil rukou u ucha s nataženým malíčkem a palcem, že mu odpoledne zavolám. Kývnul a šlápnul na plyn. Akcelerace jeho auta způsobila na ranní zasněžené ulici bílou clonu. Prohnal jsem se jí též a dojel souseda na stopce. On doleva, já doprava. V zatáčce u Macků jsem se podíval přes sloupek a zrak mi sjel na podlahu spolujezdce. Ležely tam boty na spinning. Jen jsem zakroutil hlavou, že to s tou mojí partnerkou snad ani není možné.

"Marku...!" Cuknul jsem s sebou. "No...?", zvednul jsem hlavu od časopisu.
Snídali jsme a já si při tom četl automagazím. "Ta nová esšedesátka se mi moc líbí."
"Mě se líbí ten džíp od Audi", řekla velice odborně. Usmál jsem se.
Po snídani jsme na sebe hodily kabáty a vyrazili do práce. Před domem jsme ometli naše auta. Partnerka svou Mazdu pokročilého věku a já Volvo vyrobené krátce po završení Milénia. Cestou do práce jsem si představil jízdu v novém S60 a šlápnul jsem na plyn, abych měl více času na práci. Abych měl jednou na nové S60. Tři auta v garáži je blbost, ale přemýšlet tak není zlé, motivuje to člověka k výkonu.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama