Víra jako zbraň i jako cesta do záhuby

23. dubna 2010 v 18:30 | Marek Musil - Mamufous
Při vyřčení slova Víra si mnozí z nás okamžitě vzpomenou na Ježíše Krista či Aláha a někteří dokonce na Jehovu i na Aštana Šarana. Pro všechny, kteří si vzpomenou na tyto povznesené bytosti či síly znamená právě ten jejich Bůh toho jediného správného.
Víra jako obecný pojem se nám za poslední dekádu vryl do povědomí jako něco hraničícího mezi "normálním" a nebezpečným. Mohou za to mimo jiné média, která střídavě v různých frekvencích přinášejí zprávy o nějakém jistě teroristickém útoku kdekoliv na světě a ještě jistěji za ním stojí některý ze Sadámových lumpů. Velice rychle jsme se naučili slovo Víra automaticky spojovat v nejhorším případě s islámem a jeho svatou knihou Koránem a občas a podotýkám, že spravedlivě se slovem Džihád - tedy svatou válkou.
Jestliže Křižáci kdysi plenili zem, aby ve jménu Boha přinesli do různých krajů křesťanství, nabývám dnes pocitu, že podobná tažení dnes podstupují jejich následovníci z řad nejrůznějších a nejpodivnějších církví a sekt. Z jedné strany na mě útočí Al-káida a její muslimští zapálenci, kteří by rádi zlikvidovali každého, kdo chce žít trochu svobodněji. Mezi tím si musím hlídat druhou stranu, aby se mě náhodou nezmocnili zlé síly, ze kterých by mi pomohl jen Jehova skrze výborný plátek Strážná věž. A aby toho nebylo málo, musím si hlídat také záda, protože bych mohl přijít k psychické i tělesné újmě díky zvrhlému katolíkovi, který si mě chce zmílit s malým klukem... Ať už se zamyslím jakkoliv, je nejen mé povědomí, ale také podvědomí naformováno díky médiím do stavu, kdy význam slova Víra chápu poněkud nebezpečně a zvrhle. Do toho nám ještě lžou naši politici a jedním dechem dodávají: "Opravdu..., no věřte nám."
Řeknu-li, že doba je všelijaká, neřekl jsem vlastně nic, přesto jsem současnost vystihnul poměrně přesně. Stát se dnes opravdu může všelicos a komukoliv z nás. Většina lidí žije ze dne na den a dokonce i ti, kteří mají své cíle jasně definovány. Bohužel, zpravidla je to to jediné, co dokázali a zpravidla si ani nevšimli, že definovat cíl ještě neznamená jej dosáhnout. K dosažení cíle je zapotřebí plán. Ten nám jasně řekne, proč, co, jak a kdy máme něco udělat pro to, abychom dosáhli definovaného cíle. I toto má mnoho lidí podchycené, ale chybí jim odvaha začít se plánem řídit a začít se k cíli přibližovat. Hnacím motorem úspěchu - tedy dosažení cíle, je Víra. Každý musí věřit ve svůj úspěch, potažmo ve své schopnosti dosáhnout stanoveného cíle a uspět především před sebou samým. Jsme tedy opět u Víry a jejího z dnešního pohledu všeobecně vnímaného negativního významu. Ať tedy chceme nebo ne, jsme uměle bržděni dosahovat úspěchů v osobním životě na úkor lpění na "veřejném zájmu" hubit jakýkoliv zárodek Víry. Absolutně nesouhlasím s islámistickými útoky na veřejnost a nesouhlasím s tutláním katolických skandálů páchané pedofilie na mladých studentech. Nesouhlasí jistě ani většina z vás, ale problém spočívá v přílišné medializaci těchto závažných skutků. Mezi tím nám na planetě vymírají poslední exempláře flóry a fauny, dějí se další stejně závažné věci, o kterých se nikde nedočteme a co hlavně, díky mediálnímu vymývání mozků přestáváme věřit v sebe samotné! Necháváme se strhávat do zástupu ovcí, které tupě sledují každou "zajímavou" zprávu o tom, co kde opět bouchlo a kde a kdy někdo starší někoho mladého vojel. Zažírá se nám to do podvědomí jako plíseň do starého chleba a následkem toho nejsme schopni dosáhnout svých cílů, natož je naplánovat. Nevěříme nikomu a ničemu a nejvíce nevěříme sami sobě.
Pojďte vy prozíravější více žít svůj život a přestaňte se bát uvěřit ve vlastní schopnosti a ve vlastní úspěch. Věřit je totiž důležité a nevěřit je stejně hrozné, jako věřit přespříliš a slepě.

Amen 
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kerria Kerria | E-mail | Web | 23. dubna 2010 v 19:14 | Reagovat

Tak ti teda pěkně děkuju. Zas asi nebudu moct v noci spát. Budu přemýšlet o všem, co jsi tu napsal a převracet to ze všech stran.... :-(

2 Markus Markus | 26. dubna 2010 v 16:46 | Reagovat

Já bych to neviděl tak tragicky. Nemůžeš v jednom životě žít za celý svět, žij prostě za sebe a bude se ti spát hned lépe. Konec konců, Ježíš Kristus už tu jednou byl... :-)

3 Kerria Kerria | E-mail | Web | 27. dubna 2010 v 22:54 | Reagovat

[2]: Neboj, já spávám dobře, jen občas se naskytne něco, co mě nutí víc přemýšlet. Např. tento tvůj článek :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama