Hokej jako národní motivace

24. května 2010 v 16:34 | Marek Musil - Mamufous |  Světem sportu
Tak jsme to včera viděli téměř všichni. Jen odpůrci sportu a obzvláště hokeje, nebo ti, jimž ať už z jakéhokoliv důvodu nejde doma elektrika, neviděli dramatický a adrenalinem promáčený hokejový zápas o zlatou mezi týmem Ruska a našimi borci.

To zlato jsem skutečně potřebovali! Jako národ jsme zmítáni v neustálých politických tahanicích o koryta a blamáž je jen bezvýznamnou zástěrkou mnohem větších průserů "těch našich nahoře". Působením vnějších vlivů v nedávné minulosti (rozuměj - světová ekonomická krize), které se zakously také do našeho státu spolu se současnou povodňovou situací na Moravě, nám Čechům na náladě moc nepřidají. A právě proto jsme potřebovali včerejší vzpruhu v podobě zlaté placky. Je až poetické, že při vší té současné národní náladě jsme včera porazili soupeře pro naši mentalitu tak důležitého.
Z bujarých oslav bylo možno vyčíst mnoho. Sice jsme mitři světa a jsme jimi po, pro nás, dlouhých pěti letech, ale oslavy byly jaksi bujařejší a spontánnější s jistými znaky anarchistického chování, než jak bývá zvykem. Lidské podvědomí funguje spolehlivě také v davu a dokonce se jím zesiluje. Proto jsme včera neslavili jen úspěch našich hokejistů, ale slavili jsme sami sebe. Opravdu velmi dlouho jsme jako občané neměli důvod být takto veřejně pyšní na svou národnost a tým Vládi Růžičky nám dopřál ochutnat pohár národní hrdosti. V očích Evropy jsme do včerejška byli jen takovými "podrždráty" v evropském společenství, na které není radno moc spoléhat, protože téměř jistě zkazíme co se dá. Začalo to Evropskou ústavou a procesem jejího schvalování, kde jsme nejprve hráli mrtvého brouka, poté jsme nedodrželi termín schálení/neschválení a teprve poté jsme na ní začali hledat mouchy. Chuť jsme Evropské unii mohli spravit naším předsednictvím, ale pro jistotu jsme si nakáleli před vlastní chatrč, když už to jistý pan Paroubek nemohl vydržet a jeho vlastní zájmy převážily zájmy národní. Dopředsedovali jsme s úřednickou vládou, což byl i nebyl v naší věci dobrý obrat. Díky panu Fišerovi jsme se mohli přesvědčit, že řídit ty naše parlamentní netáhla jakžtakž lze, a že věci předtím mnohdy neprůchodné jsou nyní pěší zónou. Bohužel jsme se také konečně dozvěděli pravý stav královské pokladny a konečně nám také někdo řekl, co reálně hrozí, pokud u koryt zůstanou ty nenažranci i nadále.
Nyní se potýkáme s pravděpodobně evropsky ojedinělou kampaní našich politických stran před parlamentními volbami. Politické strany na nás obyčejné ovce, ...tedy pardon, na nás obyčejné lidi, nasadily opravdu těžký kalibr zbraní, díky kterému se z bilboardů dozvídáme neuvěřitelné věci a nejen z nich. Už jsem dokonce přemýšlel, jestli nás politici mají za stádo pitomců, nebo tábor malomocných? Ale tím se tady a teď zabývat nechci.
Do toho všeho nám na Moravu vtrhla velká voda a jako by státní kasa nebyla už tak dost prázdná, páchá tahle voda obrovské škody. Chtě nechtě to vnímáme velice osobně a v součtu nám může vycházet, že po posledním Ulambátaru se máme jako předposlední nejlépe my Češi. Historicky je dáno, že se spíše hrbíme, než abychom vypjali hruď, ale za poslední dobu už mě záda brněla. Zlatá medaile našich hokejistů je současným zadostiučiněním a poprávu jsme si ji užili a ještě nějaký čas užívat budeme. Nejen, že my samotní se cítíme mnohem lépe, ale jaksi podvědomě víme, že jsme světu ukázali, kdo je to Čech. Neměli bychom však usnout na vavřínech a vzpruha v podobě mistrů světa by měla sloužit jako odrazový můstek k dalším super výsledkům. Ty se mohou dostavit zanedlouho, pokud si od politiků nenecháme líbit to smýkání s námi a u voleb jim dáme jasně najevo, že už s nimi nepočítáme. Volit bychom měli jít všichni! Může se totiž stát, že vinou předlouhých oslav jaksi zapomeneme na svou občanskou povinnost, na volby se vyprdneme a dopadne to tak, že si za pár let podáme ruku s Řeckem.
Jo, a svět by nás poté mohl znát tak, že pokálíme co se dá, ale hokejka nám do ruky přijít nesmí.      
 


Komentáře

1 Radka Radka | Web | 24. května 2010 v 17:47 | Reagovat

:-) Zajímavý názor, ale podle mého dosti černobílý. Vždyť to není tak dávno, kdy český národ mohl být více než hrdý na Sáblíkovou, která před očima celého světa vyhrála několik placek... A to jen, co se sportu týče. A naše předsednictví EU bych taky neházela až tak moc do koše, vzhledem k tomu. Jedním z úspěchů přece bylo vyřešení "plynové krize"... Neber to prosím jako kritiku, jen se na věci dívám jinak:-) Samozřejmě jsem ale včera koukala a byla jsem naprosto nadšená:-)

2 Mamufous Mamufous | 25. května 2010 v 11:55 | Reagovat

Ahoj Radko,
tvůj názor beru a pokud je kritika konstruktivní, není na škodu. Máš pravdu, že Olympiáda nám také nalila do hlav národní hrdost. Bohužel můj názor podporují zahraniční přátelé a zahraniční tisk, který občas čtu. Děje se zde (v ČR) mnoho pozitivních věcí, ale v porovnání s konáním naší politické garnitury je těch pozitiv málo. Lidé jsou unavení, naštvaní a cítí se podvádění a obelháváni. Nejsem morous, který všude vidí negativa, ale na davu, který oslavoval naše hokejisty si nešlo nevšimnout až zvláštně anarchistického skřepčení. Lidé obecně se v poslední době nemají z čeho radovat a tak si nenechají ujít žádnou příležitost, kdy se zaradovat mohou. Včera jsem sledoval záznam ze Staromáku, kam přijeli hokejisté. Nikdo nekřičel, že jsme nejlepší na světě a že na nás nikdo nemá. Všichni skandovali "Češi, Češi...". Provolávali jsme slávu sami sobě a nebylo třeba řvát do světa, že my jsme mistři. Sami sobě jsme zvedali sebevědomí, protože obzvláště to národní je na stupnici hodně pod průměrem. Vnímáme vlastní neúspěch v tom, že jako národ nedokážeme vykopat od koryt ty omezence.
Včera se mi to také líbilo a nejvíc se mi líbil opilý Červenka, který se v přímém přenosu pověsil na moderátora a ptal se ho: "Nemáš votvírák...?"
Zasloží si ho kluci a jsou fakt dobří!!!

3 Radka Radka | Web | 25. května 2010 v 21:46 | Reagovat

[2]: Zajímavý pohled na věc. Já to vidím spíše jinak, abych pravdu řekla. Už odmalička jsem velká hokejová fanynka, začínala jsem s taťkou (údajně) jezdit na zápasy vsetína od roku 1994, kdy jsme se probojovali do ELH, a od té doby jsem tam prakticky kdykoliv, když mám čas a jsem v blízkosti 40 km. A za těch... Fíí, za těch spoustu let, jsem si jak u vsetínských fanoušků, tak vůbec u fanoušků celkem všimla jednoho fenoménu. Fandí se, podporuje se, oslavuje se úspěchy, jen v té chvíli, kdy je dané mužstvo na výsluní. V dobách špatných, kdy sportovní týmy potřebují své fanoušky nejvíce, aby je podpořili a podobně, to v halách bývá  prázdno pusto, ticho jak v kostele a v novinách negativní kritika a posměšky. Každý se rád sveze na úspěšné vlně, ale s neúspěchy se vyrovnávají lidi málokdy, od toho radši každý pryč. A to mě trošku štve. Jak se máme jako národ vzchopit, jak se máme sebrat, když se jako jeden "muž" nedokážeme postavit nepřízni, prohře, krizím?
K opilému Červenkovi - Votvírák byla hláška večera, smála jsem se ještě dlouho po odvysílání, repete a dalším opakování:-D Víc mě však zaujal Vampola, který se nezměnil ani trošku od té doby, co jsme naposledy zapíjeli výhru na Vsetíně:-D

4 Mamufous Mamufous | 26. května 2010 v 14:46 | Reagovat

Máš kus pravdy. Je však třeba rozlišit oslavy lokálního klubu a oslavy celonárodní, při kterých všechny fanoušky spojí jedna vlajka a jeden tým.
K Červenkovi bych řekl, že skutečně vážně přemýšlím, že mu pošlu luxusní otvírák s vygravírovanou hláškou...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama