Doping, pravda a mýty II.

16. srpna 2010 v 16:16 | Marek Musil - Mamufous |  Světem sportu
K činkám jsem se dostal díky jinému sportu, kde tréninková příprava vyžadovala také pohazování se železem. To, že mi železo není cizí, se začalo projevovat prakticky okamžitě - i když později jsem se přesvědčil, že žádný genetický talent jsem nikdy nebyl. Činky mi učarovaly v nějakých patnácti letech. Po Vánocích jsem již byl majitelem dvou tříkilových jednoruček a při dnešní vzpomínce, co jsem s nima všechno dělal, se musím smát. Kdopak by tehdy uvažoval o tom, že když cvičí, musí taky patřičně jíst. Teprve po letech cvičení, postupně jak vzrůstala intenzita tréninku, jsem zjistil a vyčetl, že ke cvičení patří taky pořádné jídlo. Zprvu se musí člověk naučit cvičit, protože udělat dřep s činkou na zádech, se jednoduše říká, hůře provádí. Mimochodem, dřep s velkou činkou na zádech je jeden z technicky nejnáročnějších cviků. Mladej kluk vlastně začne tak, že s činkama dělá vyložený kraviny. Dokonce i ty kraviny zpravidla znamenají slušné nárůsty síly a hmoty (rozuměj svalů). Po dosažení určité úrovně se proces růstu zastaví a konec. Potenciál byl vyčerpán a snažte se jak chcete, stejně to nezměníte. Je třeba přistoupit ke změně. U mě to bylo o stravě. Činkama jsem se oháněl docela solidně - mám na mysli techniku cviků. Cvičení jsem zohlednil stravování a to tak, že jsem kladl důraz na pravidelnost. Žádné experimenty s masem a rýží, jen jsem prostě začal pravidelně jíst. Mezitím jsem se dál zdokonaloval v technice a pronikal jsem do tajů cvičení. Výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat a opět jsem zaznamenal růst. Takhle to šlo postupně, vždy když jsem něco zlepšil, nebo přiřadil. Pomalu, ale jistě se ze mě stával kulturista. Kulturistou totiž není ten, kdo má hromadu svalů, ale ten, kdo dodržuje filozofii kultury těla - napsal kdysi Karel Gut Jarkovský.
Po pěti letech, v nějakých dvaceti, jsem již solidně ovládal skladbu jídelníčku, jídlo jsem vážil a tréninky byly na poměrně vysoké výkonnostní úrovni. Zpětně si uvědomuju, že pokaždé, když jsme vyčerpali potenciál dosažené úrovně, okamžitě jsme do systému přiřadili další faktor, který nám pomohl být zase kousek lepší. Takhle nějak "to" vypadalo po pár letech cvičení.

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama