Bez nadpisu

7. září 2010 v 19:44 | Marek Musil - Mamufous
Téma týdne je "Poprvé" - jenže k tomu nemám co napsat. Líbilo by se mi téma "Sere mě to tady", ale to sem zase nikdo nedá, protože by se mohl zhroutit server, jak znám český národ. Mě to tady ale vážně sere. Včera jsem se vrátil z krátkýho pobytu v Rakousku ve městě Töpolach, asi padesát kilometrů od italských hranic. Městečko leží v podhůří Alp. Hostil nás hotel Carinzia***** a přímo pod nosem jsme měli lanovku, která nás vyvlekla do výšky 1902m nad mořem, kde jsem se mohli koukat na tamní nejvyšší vrchol 2280m nad mořem. Zaujali mě domky rozeseté po strmých stráních od úpatí hor, až po jejich vrcholky. Zaujaly mě krávy pasoucí se na neuvěřitelně nerovným terénu a nejvíc mě zaujala mentalita místních lidí. Míchanice Rakušanů a Italů a tolik pohody jsem dlouho nezažil. Každej každýho zdraví, jako kdyby se léta znali. Když jsme přijížděli, trochu jsme bloudili, protože na tamní čerstvé uzávěrky byla krátká i naše navigace. Vlezu do obchůdku s včelými produkty a ptám se paní, jak se dostaneme k hotelu. Zeptala se odkud jsem a když jsem jí odpověděl, že z Čech, řekla, to je milé, že jste k nám přijeli z takové dálky a spolu s radou mi dala krabičku s kouskem včelí plástve. Lidi jsou tam na sebe úplně jiný než my tady a život je tam takovej veselejší. Při zmatkování na křižovatce na nás nikdo netroubil a nikdo nebyl nervózní. A přece mají tamní lidé těžkej život. Živí je turismus a obzvláště zimní období. Není zima, nejsou lidé, kteří je živí. Když je zima, je třeba veškerý věci tahat do krpálů a překonávat přitom pro nás neuvěřitelný haldy sněhu. Když chce někdo stavět, musí nejdřív pozemek zbavit velkých kamenů. Počasí se tam mění z minuty na minutu a když na jednom úpatí hory žhne slunce, na druhým prší o stošest. Přesto všechno ti lidé žijí tak přátelsky a klidně, že návrat do nevrlých Čech byl pro mě jako pád na držku. Přijel jsem odpočatej a horsky naladěnej, takže s úsměvem na tváři. Stačilo pár pohledů, abych vychladnul, protože nemám zapotřebí, aby si někdo myslel, že se tlemim, jak jsem sjetej. Začínám chápat lidi, co chtějí žít jinde, daleko od Čech, od závisti a pomlouvačství. Od lidí, kteří úspěch nepřejí a vždy za ním budou hledat podvody a lži. Neříkám, že jsme všichni takoví a uvědomuju si, že ani v cizině to není všechno ideální, ale musím říct, že mentalita východních Rakušanů je mi hodně moc blízká. Na to, abych se ale mohl odstěhovat, musím ještě nějaký ten rok makat a třeba na penzi změnim místo žití. Zatím se musim naučit rychleji adaptovat na různý (domácí) prostředí a dál budu svýmu okolí nenápadně vnucovat svůj úsměv. Když na tím tak přemýšlím, je to poprvé, kdy jsem vážně připustil myšlenku, že bych mohl žít jinde, daleko od domova a být spokojenej. Ono je fakt všechno jednou poprvé…
 


Komentáře

1 sharaniel sharaniel | Web | 7. září 2010 v 20:03 | Reagovat

Přesně tak, sice jsem byla v Rakousku jenom jednou a na otočku, ale i v jiných státech je to takové jiné a daleko lepší po stránce morální.
Úplně s článkem souhlasím a je pěkně napsaný :)

2 Lafi Lafi | Web | 7. září 2010 v 20:17 | Reagovat

Ech, mluvíš mi z duše. Když se tady na člověka denně valí špatné zprávy a v kulturnější cizině je vidět, jak to taky může doopravdy fungovat, tak si jeden řekně, proč tady tvrdnu? Je to těžké rozhodnutí, zvlášť když člověk nekope jen za sebe.

3 m. m. | Web | 7. září 2010 v 20:26 | Reagovat

Já myslím, žes to téma pojal nejlíp jak to vůbec šlo ;)

4 Markus Markus | 8. září 2010 v 17:47 | Reagovat

Díky všem za komentáře a za váš čas věnovaný článku.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama