VOJÍN ADIDAS A TUNY FALEŠNÝCH DŮSTOJNÍKŮ

4. června 2011 v 22:01 | Marek Musil - Mamufous |  S jistou vážností
Ne, nebojte, nebudeme tady propírat lidi, kteří nakupují "no name" výrobky ať už z jakéhokoliv přesvědčení. Naopak budu propírat ty, kteří nemají ostych kupovat a nosit napodobeniny výrobků světových značek. Pokud tedy náhodou do této skupiny lidí patříte, potom raději nečtěte, nebudete mě tolik nenávidět. Anebo čtěte a přemýšlejte!!!
Asijští garážoví designéři se za patnáct let tiché tolerance státu zdokonalili natolik, že dnes čelíme výrobkům, které lze korektně nazývat věrnými napodobeninami výrobků světových značek. Pryč jsou slavné doby teplákových souprav Abidas se čtyřmi až šesti postraními pruhy. Dnes se vyznavači značkových klonů, leč geneticky zmrvených, soustředí na vyšší "kvalitu". Jsme svědky dvacetiletých holek v ušmudlaném oblečení, jak si hrdě vykračují ulicemi za doprovodu falešné kabelky od Vuittona na jejich předloktí. Byť se kabelka z deseti kilometrů tváří jako pravá, z deseti metrů už to takový šlágr není a jejímu nepravému původu odpovídá ostatní dívčin outfit. Naši mi vždycky říkali, že když se špinavej navoní, vznikne z toho smrad kozla. Podobně lze mluvit o outfitových výstřelcích dnešní české populace. Ano, populace. Outfitovou "kozlovinu" totiž nepozoruji jen na generaci dvacetiletých, ale napříč všemi generacemi a bez rozlišení pohlaví.
Třeba zrovna včera jsem seděl v čekárně u lékaře, když po mě vstoupila starší dáma a sedla si kousek ode mě. Na klín si tato korpulentní pětapadesátnice hrdě položila kozlí kabelku od Gucciho. Stačil jediný pohled a tajemství bylo odhaleno. Paní si na klíně hřála pořádný padělek. Tak příšerný zip, který měla její kabelka, neměly ani moje pracovní kalhoty zděděné po otci. Švy, špatná (nikoliv však rozdílná) grafika loga a další znaky (ne)pravosti doslova svítily na hony daleko. Změřil jsem si hbitě dámu od hlavy k patě. Na té dámě bylo falešné všechno včetně jejího chrupu, což jsem poznal ihned poté, když zaregistrovala můj "zájem" a jala se mě oblažit porcelánovým úsměvem. Podobné je to s mladšími generacemi a nelze se divit. Oblékáme se do falešných bezcenných hadrů a naše sebevědomí roste vzhůru raketovou rychlostí. Trochu mi to asociuje pohádku o Králových nových šatech (kdo nezná, viz Google).
Média nás masírují fotografiemi českých i světových celebrit navlečených do pěkných, nebo pěkně potrhlých značkových kreací a my pak po těch kreacích toužíme. Jsme ochotni nosit i falešné klony těchto kousků. Ano, děje se tak všude na světě - kopíruje se, napodobuje, falšuje… Důvodem je jednak nemožnost některých lidí, koupit si skutečný originál z finančních důvodů, druhak je to obrovský byznys a škoda se na něm trochu nepřiživit. A kde je poptávka, vzniká také nabídka.
Specifikum českých spotřebitelů je utratit co nejméně za co nejvíce. Toto nás "systém" marketů učí již dvacet let. Také stát nás trochu tlačí hubou ke zdi a v peněžence zůstává stále méně. Jediné, co se nemění, je hlad a touha po značkovém zboží. Zde lze hovořit o touze sílící. Voda na mlýn bambusových národů, jejichž obyvatelé dokáží bez hi-tech technologií vytvořit od zdařilých omylů po podařené kopie všeho, na co si jen vzpomenete. Vrátím se ale k tématu. Statisíce českých lidí si denně hrdě vykračuje v rádobyznačkovém oblečení, ověšení falešnými designérskými kousky od náramků počínaje, rádobyoriginály luxusních hodinek konče. Vlastní přirozenost tito lidé vyměnili za pozlátko, které se neblýská a navíc smrdí kozlovinou. Doba je taková, jaká je. Společnost stojí a padá na penězích a peníze "vynalezené" dávno před naším letopočtem, vytvořily jakýsi společenský základ a normu. Proto vše, co má hodnotu - obecně uznávanou hodnotu, nám může v lecčems' pomoci. Obléknu si kvalitnější boty, oblek, dražší hodinky, uvážu značkovou kravatu a je ze mě lepší člověk… Tak to holt ve společnosti chodí. Lidé se začali dělit na ty, "co na to mají" a ty, "co na to nemají", ale každý na to chce mít. Každý! Máme sice unikátně nastavené hodnoty, takže jeden by "na to měl", kdyby měl milion, druhý by potřeboval milionů pět. Doba nás všechny žene kupovat lepší, tedy značkové zboží. Osobně nemám nic, co by bylo kopií něčeho originálního, nebo mě nedostupného. Chci jednou vlastnit skutečné a pravé hodinky Breitling a jeden z modelů řady Navitimer. Cena? Ty "mé" kolem sta tisíc, ale přece nepůjdu a nekoupím si levnou kopii… Nejsem schopen si ani představit, že bych na zápěstí zapnul falešné "Brajty"! Stejně tak jsem nikdy nenosil čtyřpruhový Abidas, ani nic podobného. Komu tím totiž lžu? Především sám sobě! Pokud lžu sám sobě, potom si sám sebe nevážím. Mnoho lidí se chová k okolí velmi zle, ale naprostá většina těch zlých dokáží sami sebe ve svém nitru jako zlé charakterizovat. Budou se s vámi do krve hádat, že je vidíte ve špatném světle, ale uvnitř souhlasí. Kdo by také lhal sám sobě? Pokud tedy někdo nazuje, oblékne, nasadí cokoliv, co není skutečné a na skutečné si jen hraje, jako by dotyčný sám sobě lhal.
Chvála Bohu nemám ve svém okolí nikoho, kdo by něco takového nosil, ale nedokážu si představit, co by dotyčný odpověděl na mou otázku, zda je konkrétní věc pravá či falešná? Proč si žena pracující jako prodavačka za deset tisíc měsíčně, vezme klidně na předloktí kopii kabelky, jejíž originál stojí čtyři její platy? Ano, existují vyjímky, kdy méně majetný člověk natolik touží po nějakém exkluzívním kousku, že si na něj prostě naspoří, ale zbytek - tedy naprostá většina lidí to řeší falzifikáty. Jsem potom svědkem neuvěřitelných kreací, kdy osoba navlečená do levných kalhot, ošlapaných bot a stářím vytahaném triku, dává na obdiv své zápěstí s údajně pravými Breitlingy v ceně mnoha desítek tisíc korun… Je to šílenost a dotyčný sám sebe degraduje v mých očích na totálního zoufalce a pitomce. Myslete si o mě, co chcete, ale tvrdím, že "svůj k svému". Popelář nemůže mít poslední model BMW. I kdyby na něj dostal, neutáhne provozní náklady a servis. Popelář ani nemůže žít s manažerkou firmy, protože jejich pohledy na svět se liší rozdílem jejich platu a odměn. Pro mě je BMW standard, pro tebe je BMW snem… Tento měsíc jsem na vedlejších výdajích utratil třicet tisíc, ale to jsou tvé tři platy… Co tím chci opět říct? Že nezáleží na tom, zda máte na předloktí kabelku za čtyřicet tisíc korun, nebo za tři tisícovky - protože existují originální a kvalitní kabelky i za tři tisícovky, ale nikdy nebudou od Louis Vuitton! Smiřte se s tím "nosiči falešných iluzí". Začněte si vážit sami sebe a poohlédněte se po vám dostupných značkách, a že jich je! Popíšu vám dvě situace a odpovězte si na ně sami. První - ta se mi skutečně stala. Sedíte na terase restaurace a něco si zapisujete do diáře. Vnímáte, že od vedlejšího stolu vás někdo hypnotizuje pohledem, tak zvednete hlavu a tam sedí sympatický protějšek. Oplatíte úsměv a pokračujete ve svém zapisování. Ten pohled ale pořád cítíte. Zvednete tedy opět hlavu a dotyčný/á se vás zeptá, co děláte a zda si může přisednout… Během minuty zjistíte, že kromě úsměvu a zubů (tedy doufám), je vše ostatní na dotyčné falešné. Boty od neznámého výrobce, který se moc nesnažil, hodinky, které připomínají výhru na střelnici, nebo parodii na Tommy Hilfiger, v ruce (nyní již na židli vedle) falzu na téma Dolce Gabana. Dotyčný/á lže, aniž by cokoliv řekl/a. Hraje si na něco, čím není. Co uděláte, když o vás má taková osoba zájem?
Druhá - pohled z druhé strany. Jste pokračovatelem rodu, jenž před mnoha lety založil dnes proslulou světovou značku. Vaši předkové začínali v malé boudě za městem a dřeli patnáct hodin denně. Až s další generací rodu se začalo mluvit o tradičním výrobku a teprve vaše rodiče - v pořadí třetí generace, mohli říci, že váš praděda založil značku. Ta se otřásala během světových dějin v základech a také díky nevyzpytatelnosti trhu se několikrát ocitla na kolenou a před zánikem. Jen nesmírná píle a pracovitost lidí ji postavily zpět, udržely a prosadily jí zpět na trhu. A nyní se díváte na to, jak si lidé bez ostychu, bez sebemenší úcty k duševnímu vlastnictví kupují kopie vaší značky, přičemž relativně nízká cena je ve skutečnosti tou nejvyšší možnou - nesmyslnou, nelogickou, amorální. Mluvíme-li nyní o masově nošených "vitonkách", které stojí od dvaceti tisíc výše, tak podle mého stojí na tržištích tak tisíc korun? Nevím, myslím si to. Koupíte-li jednou kabelku Louis Vuitton, vlastně jste uložili peníze. Značka má historii, má ducha a charakter, a má skutečnou hodnotu. Ta je daná ručním zpracováním, použitým materiálem, přístupem k výrobku. Za vaše peníze jste získali mnoho. Koupíte-li její kopii na tržišti, zdánlivě za pakatel (tedy za 5% ceny originálu) - pouze jste tisíc korun vyhodili do kanálu, což je ta nejhloupější a nejhorší investice, jakou jste mohli udělat. Neexistuje horší chování k penězům. Koupili jste si výrobek, šitý malými dětmi narychlo a v obrovských sériích za nejhorších podmínek kdesi v Asii. Výrobek z materiálů, o jejichž původu raději ani nechtějte nic vědět. Koupili jste si nálepku lháře/řky, degradovali jste se na pitomce s nízkým sebevědomím, s komplexem méněcennosti. Za tisíc korun jste si na sociálním žebříčku jednoznačně polepšili - z mrtvoly na totálního zoufalce…

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama