Icebug Oribi - test

24. července 2017 v 20:30 | Mamufous |  Extrémní překážkové závody
Tak už se mi dostaly také do ruky! Řeč je o "víceúčelových" Oribi M RB9X z rodiny švédské značky Icebug. A zatímco jsem minulému testu podrobil "tankové" Zeal3 M RB9X, tentokrát opravdu půjde o "víceúčelovky". Abych uvedl věc na pravou míru. Obyčejně se velmi zdráhám označovat jakoukoliv obuv jako víceúčelovou, ale zde udělám jednu z mála výjimek.
Výrobci se totiž nikoliv náhodou podařilo na tomto modelu zkombinovat několik technologií a materiálů, díky čemuž Icebug Oribi "víceúčelovkami" prostě jsou. Výrobce to ostatně na svých webových stránkách sám (opatrně) uvádí. Nebojte, nezůstane jen u suchého konstatování, jak se v následujících kapitolách dočtete. Kdo by si chtěl lámat hlavu názvem bot, nemusí, udělal jsem to za vás. Oribi je malá antilopa, žijící převážně v subsaharské Africe.


První dojem
Na první pohled a osahání budí Oribi tak trochu rozpaky. Mám čas si botu důkladně prohlížet z různých úhlů a přemýšlet, kdo dostal tak bláznivý nápad, spojit plnohodnotnou trailovou podešev a lehoučký vzdušný svršek. Proto jsem na venkovní testy o to víc sám zvědavý!
Icebug je švédský, a tak mě nejprve zajímá švédský web výrobce. Tam lze Oribi koupit za 1500 SEK (švédských korun), což je podle současného kurzu opravdu něco málo přes 4000 českých korun. Pokud jako měnu zvolím Euro, vychází Oribi přepočtem na částku zhruba 3900 korun. Naproti tomu český oficiální zástupce značky Icebug (www.icebugrunning.cz) nabízí tento model za cenu 3290 korun. Holt cenová politika - to je někdy prevít, a my (Češi) si tentokrát můžeme spokojeně pohvizdovat.


Hmotnost boty (jedné boty!) ve velikosti 42 EU je jen 230g. Subjektivně se mi to zdá na takovou botu málo. Dokonce, když držím botu v ruce, přijde mi lehká. Model je totiž zařazený v kategorii trail - tedy těžší terén, čemuž plně odpovídá také podešev. Svršek bot je ale vylisován ze speciální tenké prodyšné a bezešvé síťoviny, na které je právě asi největší váhová úspora. Vlisovaná je navíc do síťoviny ochrana prstů vpředu a částečně také po obvodu celé boty. Síťovina je vyrobena z patentovaného materiálu s vysokou mechanickou odolností, který je kvalitativně vzdálený světelný rok od těch síťovin, které používají komerční výrobci obuvi. Nemám důvod tomu nevěřit, protože pár jiných modelů Icebug doma nějakou dobu máme, závodíme v nich, trénujeme, a co ty boty snesou a vydrží, to je neskutečné.
Že Oribi klamou tělem, zjišťuji jejím otočením. Z podešve na mě cení zuby 5mm vysoké výstupky šípovitě rozmístěné po celé ploše podrážky tak, aby měly boty trakci snad i v tom nejčernějším bahně. Nápadně mi to připomíná podešev mých Icebug Zeal3, což fyzické srovnání jen potvrzuje. Až na drobné detaily jsou obě podešve identické. Vážně mě začíná hodně zajímat, jak se budou Oribi chovat venku.




Drop, čili tlumení mají na střední hodnotě 7mm. Tuto hodnotu považuji za ideální pro široké spektrum uživatelů. Bota je s tímto dropem schopná opravdu něco odtlumit, ale pořád ještě poskytne dostatečnou zpětnou vazbu na právě zdolávaný povrch. Primitivní zkouškou mačkáním a kroucením boty v dlaních zjišťuji, že Oribi jsou velmi poddajné a k dřevákovitým typům bot mají opravdu hodně daleko. Díky dostatečné poddajnosti budou Oribi s chodidlem uživatele výborně spolupracovat. Výrobce ještě odkazuje na ochranu chodidel před ostrými kameny, které občas dokážou přes podrážku parádně "štípnout". Jedná se o destičku ve vrstvě podešve s názvem Rock Plate ESS/TPU. V průběhu užívání obuvi její přítomnost nijak nevnímáte.
Celkový design Icebug Oribi považuji za vynikající. U pánského i dámského modelu je (podle mého názoru) zvolený výrazný a zajímavý odstín barvy, nenarušený žádným ozdobným (a tudíž zbytečným) prošíváním a jinými designovými "kudrlinkami". Tím na sebe boty vlastně poutají pozornost. I já jsem před časem zbystřil, když jsem Oribi poprvé viděl na fotce na nohách běžce a to samé jsem přímo již v roli běžce zažíval při venkovním testu bot také já. Při jednom z venkovních tréninků mě dokonce skupinka lidí zastavila s tím, že ji zaujaly právě mé boty.
Stejně jako u dalších modelů Icebug postrádají Oribi jinak zbytečné "vatování". Molitanové výplně zde nikde nenajdete. Ty jednak zadržují příliš mnoho vlhkosti a nečistot, a zadruhé svou přítomností v obuvi kazí charakter. Sportovní bota nemá být chůvou, ale partnerem. Opatek je dostatečně vysoký a hluboký, takže boty mi na nohách (na patách) držely příkladně a ani při sběhu prudké sjezdovky opatek nedráždil mé achilovky. Minimální polstrování najdete jen na lemu kolem opatku a posledních dírek pro tkaničky, a bude jej tvořit nejspíš nějaký pěnový materiál. I přes absenci "vatování" je však bota již při prvním obutí velmi pohodlná, nikde nic netlačí a neřeže.
Oribi mají širší fit - v přední části poskytují majitelům širších chodidel dostatek komfortu. Takovým majitelem jsem například já. Například model Icebug Zeal2 mi doslova mačkal prsty přes sebe. Připadal jsem si při zkoušení jako Popelčina macecha, která se snažila na nohu narvat Popelčin střevíček. S příchodem modelu Icebug Zeal3 jsem také já mohl v trénincích i závodech konečně okusit kvalitu této švédské značky. A Oribi mi vyhovují stejně tak.



První trénink na sjezdovce, první nedostatky
Kromě toho, že jsem před začátkem tréninku musel čelit dotazům: "Ty už máš zase nový boty?", mé dočasně k testům zapůjčené Oribi vzbuzovali zájem také u lidí do tréninku nezainteresovaných.
Bezešvý svršek je tvarován anatomicky opravdu velmi kvalitně. Boty jsem zavázal takříkajíc "na první dobrou". Žádné dodatečné ladění a hledání ideálního stahu svršku. Tvrzení, že se jedná o objemovou botu, je pravdivé, protože napříč poměrně pevnému dotažení tkaničkami, zůstala mým prstům uvnitř boty příjemná volnost. To ocení zejména ti, kteří umí běžmo na jeden zátah natočit tři, čtyři i pět desítek kilometrů. Chodidla včetně prstů v takovém případě mírně natékají a dostatek komfortu v botě není potom na škodu. "Moje" Oribi měly testovací premiéru na sjezdovce, kde se věnujeme výběhům, sběhům i "pouhým" výšlapům s různou a různě těžkou zátěží, kterou táhneme a/nebo nosíme.
Podešev se chová i na velmi prudkém svahu nekompromisně, jak jsem zvyklý od Zeal3. Podobnost podrážek Oribi a Zeal3 má evidentně svůj význam, a zatímco tréninkové kolegy v jiné značce obuvi prudký a povrch uhlazený až na mazlavou hlínu trápil, Oribi držely směr jako přibité. Začínám nabývat dojmu, že takzvaně "chytře rozmístěné výstupky" v popisu zboží jiných výrobců jsou jen další "kudrlinkou" - tentokrát marketingovou. Icebug si jede svůj šípovitý vzorek a mě napadá, že napříč pokroku má také lesní traktor (i harvestor či Lakatoš) už desítky let stále jen šípovitý vzorek pneumatik.
Při výbězích i výšlapech se Oribi do podkladu zakusují opravdu nekompromisně a s jistotou. Díky komfortní přední části mohou prsty příjemně roznášet zátěž do stran a kapsovitý opatek drží celé chodidlo tam, kde být má. Díky němu také celá bota příkladně kopíruje práci chodidla v podélném směru.
První slabou chvilku si Oribi vybraly při sběhu sjezdovky. Kombinace nekompromisní podešve, anatomického a přirozeného střihu svršku s vynikajícím opatkem ve mně vzbudila tolik důvěry, že následný rychlý sběh prudké sjezdovky mě malinko vylekal. Dolů jsem to prostě pustil, protože Icebug. Jenomže Oribi nejsou Zeal3 se svrškem z balistické tkaniny, nýbrž s komfortní vzdušnou síťovinou. Chodidla uvnitř bot mi regulérně při došlapu najížděla až do špičky. Kdo není zvyklý na speciálky typu Zeal či Acceleritas (Icebug), a naopak dosud "lítá" v nějaké komerci (Adidas, Nike, Asics…), možná by pohyb chodidla v podélné ose ani nepostřehnul, ale mně se rozblikala kontrolka. Jenomže toto je skutečně jen o subjektivních pocitech.
Jako "závažnější" hodnotím chování bot při bočním výstupu, kdy podélná osa chodidla je v kolmici k ose výstupu. V reálu se může jednat o tahání těžkých břemen do kopce, nebo o pohyb (běh) po vrstevnici prudšího/prudkého kopce. Podešev zde se svým traktorovým vzorkem opět odvádí výbornou práci, ale svršek obuvi není tak nekompromisní a dovoluje se chodidlu posouvat do stran. Asi jako když se loď kymácí na rozbouřeném moři a nábytek jezdí po kajutě sem tam. Tuto "vlastnost" nelze řešit utažením tkaniček právě proto, že je to vlastnost bot. Komfort v přední části obuvi jde na úkor celkové stability chodidla v botách.
Celkově mě ale Oribi po tomto druhu tréninku stále baví. Po celou dobu jsem se v nich cítil příjemně, a pokud bych se smířil s nižší mírou stability chodidla v botě - pravděpodobně bych si časem zvyknul a pocit nestability bych přestal vnímat, nemám s Icebug Oribi žádný vážnější problém. Ještě dvě chybky by tady byly, ale zmíním je na konci testu.


Téměř padesát nalítaných kilometrů
Testovat trailovou obuv na sjezdovce není úplně mimo mísu, ale přece jen je potřeba zkusit především běh a to na různých površích a v různých podmínkách. Oblast, kde žiji, je k tomu naprosto ideální. Hodně lesů, kopců, asfalt, šotolina, měkký lesní podklad, potoky, rašeliny…
S Oribi jsem naběhal bez několika stovek metrů rovných padesát kilometrů. Ač neplánovaně, boty jsem opravdu dokonale vyzkoušel v oblasti Kladských rašelin, kde jsme "trochu" zabloudili. Díky tomu vím, že botu vám z nohy nesundá ani půl metru bahna, do kterého téměř po kolena opakovaně zahučíte. Oribi mají prostě výborně navržený střih.
Díky podrážce se tyto "Švédky" cítí kdekoliv mimo asfalt jako doma a je jedno, zda se jedná o běh skrze les, nebo o šotolinové cesty. Obzvláště na šotolině jsou výborné. Podrážka s výstupky a s Rock Plate ESS/TPU zajistí dobrou trakci a ochranu chodidla. Svršek se zase postará o jeho pohodlí. Pokud tedy Oribi neženete do směrových a terénních extrémů. Budoucí majitelé tohoto modelu by si měli uvědomit, že "funkční limit" podešve je mnohem dál, než "funkční limit" svršku. Kde se podešev začíná pořádně radovat, tam svršek začíná úpět. A není to chyba výrobce. Na tankodrom se také jezdí s tankem a ne s "teréňákem" Volvo XC60.



Asfaltový běh je v Oribi bezproblémový. Díky celkovým vlastnostem směsi RB9X při běhu ani nevíte, že podešev nějaké výstupky má. Naopak na šotolině, na rozbahněné cestě, na lesních a polích cestách vám "zubatá" podešev poskytne potřebnou jistotu. Pokud si tedy nezakládáte na důkladné čistotě obuvi, Oribi vám běh hodně zjednoduší. Louže nelouže, bahno nebahno…
Kdo na pravidelném výběhu dostane chuť na nějaké to špinavé dobrodružství, Oribi ochotně přikývnou. Jenom pozor na vzdušný svršek obuvi. Že ochotně a okamžitě propustí vlhkost i vodu, je snad každému jasné, ale spolu s vodou propouští i drobné nečistoty. Díky OCR umím vnímat (ne)schopnost bot propouštět takové nečistoty dovnitř a v případě Oribi to jde poměrně rychle. Na druhou stranu - stejně jako ostatní modely Icebug, boty zbytečně vlhkost nezadržují a po nucené koupeli přestávají po desítkách metrů běhu čvachtat, protože se vody zase rychle zbaví. Zmíněný drop 7mm čili tlumení se mi nakonec zdálo na tomto modelu zbytečně velké. Oribi mají ve všeobecných parametrech tak dobré vlastnosti, že by zasloužily trochu "přiostřit" a drop snížit na 5-6mm, aniž by to ovlivnilo komfort tlumení. Nicméně i při udávané hodnotě dropu 7mm jsem celkem dobře cítil, co se při běhu děje pod patou boty.
Výborné jsou použité tkaničky. Tomuto druhu tkaniček říkám housenky, protože tak svým tvarem vypadají. Tkaničky jsou "buřtíkaté" a díky těmto "buřtíkům" drží při nechtěném rozvázání ve své poloze a bota zůstává nadále utažená. Já navíc používám běžecké šněrování tkaniček, takže v kombinaci s housenkou, mě rozvázání při běhu nemůže rozhodit. Nakonec takový test jsem neplánovaně provedl při posledním výběhu v Oribi, kdy se mi jedna bota rozvázala asi kilometr před cílem. Záměrně jsem ji nezavázal a běžel s rozvázaným uzlem. Pohodlně jsem doběhnul až k autu, aniž bych cítil, že se mi bota na noze uvolňuje.


Výstupky vs asfalt
Co si budeme povídat. Kolik z nás má hned za domem les? Kdo může vzít trailovky a přímo z vlastního pozemku u domu vběhnout rovnou do lesa? Většina z nás musí nejprve absolvovat asfaltový přesun k lesu/poli a asfalt nás čeká opět při návratu domů. Kdysi mě nemile překvapily boty konkurenční značky, na kterých při těchto přesunech výstupky mizely doslova před očima.
Zajímalo mě, jak to bude u Oribi a tak jsem výstupky ještě před testy zajedno změřil posuvným měřítkem (šuplerou), a zadruhé jsem si na výstupcích udělal propisovací tužkou značky. Nesmějte se, nejsem specializovaná laboratoř, jsem tester amatér. Ale zase u toho přemýšlím. Podle vlastních oběhaných bot jsem značky na testovacích Oribi udělal na místech podešve, která jsou vzhledem k mé charakteristice běhu nejexponovanější. Metoda se celkem osvědčila a za padesát naběhaných kilometrů jsem nezaznamenal úbytek materiálu na podrážce. On tam samozřejmě bude, v mých podmínkách ovšem neměřitelný.

Dvě chybky zamrzí
V Icebug mi jasně řekli: "Nechceme test plný blábolů a lží, chceme objektivitu včetně případných negativ…"
Co mi tedy dělalo vrásky na čele, to jsou vyjímatelné vložky bot. Zaprvé mi přijdou hodně "low cost" a Oribi přece jen stojí "trojku". Zadruhé vrchní materiál vložky se k charakteru bot absolutně nehodí. Jak už jsem napsal, vložky nejsou vlepované, ale vyjímatelné. Bohužel, díky materiálu rády uvnitř boty cestují, což může být u trailové obuvi malér, protože nesprávně usazená vložka ráda vyrábí puchýře a otlaky, a to je to poslední, co by si běžec přál. Vložky v Oribi jsou vylisovány z obyčejné pěny a ta nemá problém se různě shrnovat a posouvat. Na druhou stranu, stejný problém jsem měl u konkurenční boty, kde se vložky tvářily hodně propracovaně a draze. Tam jsem jim pomohl tím, že jsem vložky do boty vlepil tavným lepidlem za pomoci tavné pistole. Od té doby jsem měl klid. Stačila mi k tomu jedna lajna lepidla na každou vložku. U Oribi bych udělal to samé, kdyby…
Kdyby měly vložky v Oribi kvalitnější líc. Lícová (horní) strana je polepená nějakým umělým materiálem, který v kontaktu s běžeckou ponožkou poměrně klouže. Dokážu si představit, že bych si nechal vložku polepit semišovou kůží a celou ji následně do bot vlepit. Podle mého by se výrazně zvýšila stabilita chodidla v botách. Nakonec semišovou a vlepenou/všitou vložku mají u Icebug modely Zeal i Acceleritas a jistě nikoliv náhodou.
Druhou chybkou jsou jazyky bot. Chybí jim očko na protažení tkaniček, takže jakmile se boty dostanou do velmi těžkého terénu a jejich vlastnosti využíváte na limitu konstrukčních možností, jazyk se rád posunuje dolů k prstům. Ale i toto je velmi jednoduše řešitelné a vstřícný švec chybku napraví během svačiny.


Shrnutí
Napříč dvěma zmíněným chybkám mě boty nadchly. Obě "závady" jsou totiž poměrně jednoduše a levně odstranitelné, a v tu chvíli nemám, co bych jim vytknul. Design, komfort a široký rozsah podmínek, ve kterých jsou schopné a ochotné pro vás pracovat. Boty se navíc výborně udržují - stejně jako všechny boty Icebug. Dělám to už roky a udělal jsem to i tentokrát, tak promiň Icebugrunning.cz, že jsem boty po testech hodil do pračky na 40°C. Smějící se
Pokud čitatele zajímá, k jakým aktivitám boty ideálně použít, bude rychlejší, pokud zmíním, kde je nepoužít. Osobně bych volil jiný model při závodech/aktivitách, kde tušíte dlouhou dobu pohybu po vrstevnicích prudkých kopců a/nebo velký počet sběhů prudkých kopců. Naprosto ideální budou na typ závodů Predator race Run, kam ani já nechci brát čistokrevné asfalťačky, protože člověk nikdy neví. A umím si v nich představit například také Pradator race Dril či Brutal.
Rodinný výlet do Českého Švýcarska, na Ameriku, na Ještěd, nebo prostě tam, kde nemůžete vždy očekávat výdobytek civilizace - hladký asfalt, tam všude najdou Oribi výborné uplatnění. A až na vyhlídce zasednete ke svačině, budou vám všichni civět na nohy, co to máte za boty, protože profláknutý mainstream má buď tři pruhy, nebo fajfku. Brouka Icebug má málokdo.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama