Icebug Zeal2 OLX - téměř nekompromisní trakce

6. října 2017 v 21:23 | Mamufous |  Extrémní překážkové závody
Za svou sportovní (běžeckou) kariéru jsem poznal v zásadě tři typy běžců a běžkyň. Prvním typem, který současně nestojí moc za řeč, jsou "běžci" pozéři. Moc toho nenaběhat, ale hlavně u toho výborně vypadat - takové "selfpíár". Druhý typ běžců už skutečně běhá a mohou toho dokonce naběhat dost, ale trasy stále ještě vybírají s ohledem na maximální zachování vlastní čistoty. Třetím typem běžců (mezi které se řadím i já) jsou ti srdcaři, kteří staví běh nad téměř veškerý komfort. Tento typ běžců tvrdí mimo jiné to, že neexistuje špatné počasí, ale pouze špatně oblečený běžec, a že pro běhání vlastně nepotřebujeme upravené a/nebo označené cesty. Já doplním, že když už se mimo cesty vydáme, toužíme po botách, které snesou nejen nelítostné zacházení, ale také to, aby nám současně poskytovaly úžasnou podporu i v tom nejnestandardnějším běžeckém prostředí, které nás může na našich trasách potkat. A že takové boty existují, to jsem se na vlastní kůži přesvědčil, když mi je k vyzkoušení a k testům zapůjčil Icebug Česká republika.


Hroty…
Do chvíle, než jsem si od kurýra přebíral balík, v němž hrotové boty Icebug Zeal2 OLX přišly, byl jsem takový "hrotový panic". Do té doby jsem v hrotovkách nepopoběhnul ani metr! Zkušenosti jsem tak měl nulové a tím pádem i má očekávání nebyla předem ovlivněna jakoukoliv předchozí zkušeností. Co si budeme povídat, významná většina běžců s hrotovkami osobní zkušenost nemá a skoro bych se vsadil, že bude existovat procento běžců, kteří ani netuší, že nějaké takové běžecké boty existují.
Kdo však běhá OCR, orientační běh, nebo běhá celoročně venku, ideálním majitelem hrotovek být může. Boty konstrukčně vypadají na první pohled stejně jako běžné běžecké boty, v případě Icebug Zeal2 OLX však z podrážky vystupuje šestnáct karbidových hrotů v rozložení čtyři v patní části, tři pod klenbou a devět v přední části. Ty v přední části jsou rozmístěné po obvodu podešve a pak do špičky přímo pod prsty. Je to vlastně logické rozmístění hrotů, které jsou díky tomu při každém došlapu v maximálním záběru. Že Icebug nezapomněl hroty osadit ani střední část podešve (pod klenbou) je super, protože například já při běžeckém překonávání padlých kmenů někdy využívám odrazu právě o ně a u menších průměrů se od kmene cíleně odrážím přímo střední částí chodidla. V takovém případě pak není nic nebezpečnějšího, než vlhký, mokrý, nebo zasněžený kmen.
Zeal2 OLX se ničím konstrukčně ani materiálově neliší od bezhrotých bot Icebug, tak jak jsme na ně jako jejich uživatelé zvyklí. Nechybí tedy klasický terénní vzor podešve, pryžová ochrana vnitřní části chodidla, ani svršek ze speciální vysoce mechanicky odolné balistické tkaniny. O bezhrotých Icebug Zeal3 jsem nedávno psal zde.


První výběh, aneb jak jsem se rychle mazal přezout
Skupinový výběh, na který jsem se nazul do hrotovek, se kvůli mně opozdil o několik minut. To proto, že jsem se šel přezout… První kontakt mých chodidel v hrotovkách s betonovou dlažbou před naším domem byl takovým nezvykem, že představa běžet v nich zhruba pět kilometrů po asfaltu a šotolině, než se trasa stočí do lesa, byla tentokrát nad mou odvahu. Nezanechalo to však ve mně žádné následky. Jen jsem si uvědomil, jak jiné to ve skutečnosti v hrotovkách bude. I když výrobce jistě odvedl výbornou práci, přece jen se na tvrdém podkladu tělesná hmotnost rozkládá na šestnáct vyčnívajících hrotů pod každým chodidlem a chodidla to chtě nechtě cítí. Že šlo jen o zvyk je dnes jasné, protože od té doby jsem v hrotových Icebug Zeal2 naběhal přes sto kilometrů a více než třetina byla po tvrdých površích. Že bych v nich ale ochotně a rád běžel třeba jen městský půlmaratón, to určitě ne!

Všude mimo asfalt jako doma
Jestliže beton způsobil v první chvíli mé rozpaky, mimo zpevněné cesty to bylo právě naopak! Hrotovky se výborně chovají v každém směru pohybu - ať už je to nahoru, dolů či po vrstevnici. Nejlepší zkušenosti jsem s nimi zažil při brodění potokem s kamenitým dnem. Karbidové hroty se do kamenů doslova zakusovaly a pohyb vodou je výrazně jistější než v botách bez hrotů. Stejnou zkušenost mám při pohybu v terénu, v kterém vystupují kořenové systémy stromů, nebo v lesních polomech. Všude tam hroty prostě dokážou udržet vysokou míru trakce, a když "tomu" začnete důvěřovat, najednou terénem letíte rychleji a jistěji. U mě například ustalo mávání rukama, které mi jinak pomáhá v některých pasážích udržet stabilitu. Na těchto úsecích skutečně významně šetřím energii a zvyšuji rychlost pohybu vpřed. Hrotovky jsou výborné také při pohybu přes různé menší i větší skalní celky a přes velké kameny klidně porostlé mechem, na nichž jinak klouže snad úplně všechno.
O pár řádků výše jsem zmínil důvěru ve schopnosti bot. Ta je skutečně důležitá a funguje zde prakticky stejný princip jako například u závodních lyží. Ty se v "průměrném amatérském provozním režimu" chovají v podstatě hůř, než lyže přímo určené pro rekreační lyžování. Aby šly závodní lyže ochotně do oblouku, musí mít dostatečnou rychlost a hlavně se její uživatel nesmí bát pořádně tlačit do hrany. S Icebug Zeal2 OLX je to velmi podobné. Botě prostě musíte svěřit celou svou tělesnou hmotnost jak při odrazu, tak při dopadu a to na jakémkoliv povrchu. Jedině tak totiž začnou karbidové hroty odvádět svou práci na 100%. Že se také u mě "budování důvěry" s přibývajícími výběhy rozvíjelo, to je asi každému jasné. Postupně jsem si dovoloval víc a víc, a s narůstajícím počtem natočených kilometrů jsem stále zjišťoval, co všechno hrotovky ještě snesou, respektive, co si já mohu dovolit.
Postupem času člověk přijde na to, že například při sběhu lesním terénem, který ústí na hladkou asfaltovou (černé sklo) silnici je třeba počítat s tím, že první kontakt karbidových hrotů s asfaltem může mít extrémně nízkou trakci. Zvláště pak tehdy, pokud je sběh lesem poměrně rychlý, doskok na asfalt má dráhu podobnou balistické křivce a zároveň se směr běhu na asfaltu mění z přímého na nepřímý. Napadá vás, jestli jsem si rozbil hubu? Téměř. Vykouzlil jsem v tom okamžiku směsici nejrůznějším pohybů s tanečními a akrobatickými prvky, abych hned poté opět zmizel v lese pod silnicí. Všechno jsou to ale zkušenosti, které si majitel hrotových bot zažít prostě musí.
Kde jsem u hrotovek nezaznamenal obecně lepší trakci, byly pasáže různých strání s měkkým jehličnatým podkladem, s listnatým podkladem, na hlíně a na zatravněných úsecích. Tam se hrotovky chovaly, myslím, velmi podobně jako mé bezhroté Icebug. Píši záměrně, že se chovaly "podobně", protože se přece jen na takových površích občas pod chodidlem objeví v zemi skrytý kámen či kořen, a právě tehdy začínají hroty úřadovat, a zvyšují okamžitou úroveň stability a trakce. Zvláště ve chvíli, kdy má trasa pohybu výrazný sklon.
Na "svých" běžeckých trasách jsem si vytvořil improvizované překážky, a jakmile přicházejí hroty do kontaktu s dřevěnou překážkou, máte jistotu, že vaše boty budou na takových překážkách mnohem rychlejší. Tím více, čím hrubší je struktura podkladu pod karbidovými hroty. Zároveň jsem si už také zvyknul na běh po tvrdém povrchu a tak mi přeběhy či přesuny mezi různými měkčími tréninkovými místy nedělá žádný problém, jen to při běhu trochu cvaká.


Hodnocení hrotových Icebug Zeal2 OLX
Je zajímavé, že bezhroté Zeal2 RB9X mi byly příliš úzké. Proto moje chodidla nakonec skončila v modelu Zeal3 RB9X, který má širší fit. Na druhou stranu v případě testovaných hrotovek Zeal2 OLX mi sedí o číslo větší bota než v případě Zeal3 RB9X. Čert aby se v tom vyznal.
Vnitřek testovaných hrotovek je vyroben z broušené usně (materiál podobný kůži), takže noha v botě po celou dobu sedí tam, kde sedět má. Žádné posouvání chodidla nehrozí. Opatek má příkladnou kapsu, do které pata zajede jako do bezpečnostního vázání. Ostatní charakteristiky jsou shodné s těmi, jak jsem je popisoval v předchozím testu Icebug Zeal2 RB9X. Boty při "plném" namočení schnout velmi rychle, jen by bylo kvůli existenci hrotů hloupé dávat takové boty do pračky.
Mám-li se vyjádřit o smyslu pořízení bot Icebug Zeal2 OLX, jsem rozhodně pro! Mohli bychom vést diskuzi o tom, že na některých konkrétních závodech jsou hrotovky zakázané, ale tam kde nejsou, a kde je účastník závodu nucen polykat kilometry lesních úseků, výrazně kopcovitý terén s kamenitými pasážemi i četným proděním, všude tam se hrotovky jednoznačně vyplatí. Ušetří vám hromadu energie (v závislosti na délce tratě) a zrychlí vás. Pro zimní závody jsou potom hrotovky hotovým požehnáním.
Na co je třeba dávat pozor - velký pozor, to jsou strkanice u překážek, protože hroty se dokážou zakousnout velmi dobře nejen do kamene či dřeva, ale také do lidské kůže. A už jsem viděl (ošklivý) úraz v obličeji od hrotové boty. Drobnou změnu zaznamenáte také při samotném běhu v hrotových botách, ale opravdu jen drobnou. Během krátkého času v nich začnete jinak (asi efektivněji) přenášet váhu při odrazech a doskocích, přesto přechody mezi užíváním hrotových a bezhrotých bot budou hladké a přirozené. Já už ve finančním rozpočtu s pořízením hrotovek počítám.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama