(Ne)bezpečnost hřebové obuvi v OCR

21. prosince 2017 v 13:34 | Mamufous |  Extrémní překážkové závody
Představte si situaci, že v rámci nějaké vaší činnosti existují prostředky, jejichž použití vám přináší v dané činnosti výrazně vyšší bezpečnost a ochranu vašeho zdraví, přesto někdo - řekněme organizátor takové činnosti, použití takových prostředků při zmíněné činnosti zakáže. Zdá se vám to povědomé? Kdo tipoval narážku na používání hrotové běžecké obuvi při závodech OCR, tipoval správně.


Už jen mezi účastníky samotnými, kteří vzájemně poměřují své síly na OCR (extrémních překážkových závodech) závodech, nepanuje jednoznačná shoda a celý tábor se hrubým pohledem dělí na dvě skupiny příznivců a odpůrců používání hrotové obuvi. Škála odmítavých argumentů je široká jako čínská dálnice. Od ničení přírody kovovými hroty bot až po riziko poranění jiného účastníka závodu hrotovou obuví. Na některých překážkách skutečně občas dochází k "tlačenici" a sem tam někdo někomu šlápne například na ruku, to je pravda. Naopak nejsilnějším argumentem z tábora příznivců pro povolení hřebovek, je výrazně vyšší bezpečnost účastníka při zdolávání tratě a překážek. Bohužel, řada organizátorů se staví na stranu odpůrců používání hrotové obuvi a svůj postoj budují na argumentu obecné nebezpečnosti hrotů a vysoké míry rizika vzájemného poranění účastníků.

Já jsem byl donedávna, řekněme, neutrálním pozorovatelem tohoto sporu a více jsem rozuměl spíše straně příznivců, ačkoliv jsem sám hrotové boty nevlastnil. Po zkušenostech ze zimních běžeckých příprav a absolvování zimního překážkového závodu jsem nejprve pořídil gumové návleky s hroty na běžeckou obuv. Šidítko, které sice před lety hned první zimní závod nepřežilo, nicméně mi otevřelo oči. A tak, když mi letos v létě Icebug nabídnul možnost otestovat hřebovky, nadšeně jsem přikývnul. (Test bot zde) Prakticky se potvrdilo vše, o čem jsem byl přesvědčený nejen z logické úvahy, ale také po zkušenostech s navlékacími šidítky. Radikální přesvědčení však přišlo o několik měsíců později, kdy jsem s Icebugem uspořádal v mém regionu veřejné testování, na kterém jsem si zakoupil vlastní pár hřebových bot. K mému štěstí u nás leží již pár týdnů dost sněhu a trénovat se musí celoročně. Poprvé v životě jsem se tak vyhnal na běžecký trénink v hřebovkách a zpět jsem se vracel rozzářený jako dítě u vánočního stromečku. Takovou jistotu kroku/běhu jsem dosud ještě nezažil. Jasně, v létě fungovala hřebová obuv na měkkých podkladech také bezvadně, ale sníh a led je svými vlastnostmi specifický, a prostě se na něm běhá úplně jinak, než na čemkoliv jiném. Za dobu mého působení v OCR jsem na sněhu i ledu odtrénoval (odběhal) poměrně dost kilometrů a hodin, a ať už jsem obouval Adidas, nebo cokoliv jiného s "traktorovým" vzorem, stejně to vždy bylo tak trochu trápení a hlavně obavy z pádu a zranění. Běh tak byl spíše defenzívním pohybem vpřed a hlavou mi neustále běželo, "hlavně si nerozbít hubu". Letos se to změnilo. Hřeby, byť nevelké, umožňují běhu zcela jiný rozměr a já v jeho průběhu hlavou ženu úplně jiné myšlenky, než právě obavy z pádu. Běžím výrazně jistěji, rychleji a úsporněji. Hluboký stabilizační systém (core) nemusí korigovat řadu drobných tělesných odchylek od ideální běžecké pozice. Pohybový aparát tak není zbytečně přetěžován a nedochází k nesprávnému přizpůsobení mechaniky pohybu. Já se potom především při sběhu nerozmachuji rukama a nevypadám, jako bych snad měl naděláno v kalhotách.


Při představě skupinového běhu se už nemusím děsit toho, že jestli to někdo vzadu trochu pustí a bude se chtít zastavovat o mě, že to na kluzkém povrchu neustojím, protože už takhle mám sám co dělat, abych se udržel na nohách a neuklouznul. Začínám tak stále více nechápat postoj organizátorů, kteří zakazují použití hřebových bot s argumentem, že se jimi mohou účastníci vzájemně zranit.

Zajedno si ze závodu raději odnesu šrám od hřebu, než, nedej bože, dislokovanou zlomeninu nohy (s posunem zlomených částí kosti), což je v případě pádu na ledu poměrně častá diagnóza. Zadruhé, opravdu je odřenina od hřebové obuvi vážnější úraz, než například zlomené zápěstí účastníka? Přemýšlím, kolikrát jsem za svou závodní kariéru na OCR přišel do kontaktu s podrážkou boty jiného účastníka? Za ty čtyři, nebo pět let a desítky a desítky absolvovaných závodů? Možná párkrát, ale fakt si nevybavuju, což znamená, že jde o zcela výjimečné události. A kolikrát jsem si na OCR, s prominutím, rozbil hubu, protože adhezní vlastnosti obuvi nestačily na extrémní podmínky na trati, nebo na překážce? Nepočítaně! Mnohdy jsem býval dobitý jak pes nikoliv ze samotného závodu, ale z těch mnoha pádů a uklouznutí. Neříkám, že hřebovky tomu dokážou zcela zabránit, ale dokážou významně snížit riziko a pravděpodobnost. Zimní pneumatiky také nedokážou zabránit nehodám na silnici, ale vliv na bezpečnost mají nepopiratelnou. A to nemluvím o překonávání překážek samotných. Na překážce obalené bahnem nepomůže kromě hřebů nic! Vlastně ano, neabsolvovat ji.

A tak přemýšlím, co skutečně vede organizátory k zakazování hřebových bot? Na jednu stranu argumentují při výtkách účastníků na náročnost a nebezpečnost tratě, že jde přece o extrémní závod a s nějakým zraněním je třeba počítat, na druhou stranu poměrně nešťastně a přespříliš dbají, aby se náhodou účastníci závodu nedokopali hřebovými botami. A to za současné pomíjení toho, že hřebová obuv je na měkkých a kluzkých površích výrazně bezpečnější variantou obutí, než jakákoliv bezhřebová technologie, i kdyby byla od Aštana Šerana z vesmíru. Co je tedy za tím? Prodejní politika výrobce bot, který je partnerem závodu a hřebovou obuv v nabídce třeba nemá? Nebo občas zmiňované výraznější opotřebení překážek hřebovkami? U organizátorů, jež hřebovky povolují, vidím, že opotřebení není nijak dramaticky větší, i když vidět samozřejmě je. Poničená příroda? Ale no tak! Není náhodou horší ten bordel po účastnících závodu, kdy se po lesích válejí odhozené plastové obaly od energetických gelů a tyčinek, které při vší snaze organizátor nedokáže všechny najít a sebrat? Příroda si s rozdupanou a rozdrásanou (od hřebovek) tratí poradí sama za pár měsíců, ale platové obaly po naší generaci budou v lese nacházet ještě naše vnoučata.


Já samozřejmě organizátorům extrémních překážkových závodů do karet nevidím, ale pokud oni sami chtějí celé odvětví OCR někam posouvat a rozvíjet, měli by mít skutečně objektivní důvod k zakazování hřebové obuvi, a především by ho měli sdělovat veřejně. Na různých závodech je zcela zřejmé, že celková úroveň (náročnost) závodů roste nejen meziročně, ale přímo závod po závodu. Kdo pamatuje začátky před pěti lety, potvrdí mi, že proti současné době to tehdy byla dětská hra. To vyžaduje rozvoj i od jednotlivých účastníků OCR. Proč jim tedy bránit v možnosti použití "sofistikovanější" a speciálnější obuvi? Možná to někdo "hraje" na rovné podmínky soutěže, když všichni budeme mít "stejné" boty. Jenže ani tento argument neberu. To je stejné, jako bych já jako průměrný hokejista chtěl po národní špičce, aby nepoužívala mentální kouče, maséry a individuální trenéry, protože to nevytváří rovné podmínky soutěže. Na druhou stranu rozumím tomu, že určité lokality závodu (město či historická, nebo chráněná oblast) v principu nedovolují použít obuv s hřeby. Ale kolik takových specifických lokalit z celkového počtu všech závodů OCR v ČR je? Nějaká rozsáhlejší diskuze odborné veřejnosti na toto téma by za to jistě stála.
 


Komentáře

1 Z Z | 21. prosince 2017 v 18:43 | Reagovat

Pěknej článek, díky. Navnadilo mě to k pořízení obuvi s hřeby.

Máš na mysli zlomeninu s dislokací, tedy s nutností (např. operační) repozice, to jen pro upřesnění.

2 Mamufous Mamufous | 22. prosince 2017 v 8:44 | Reagovat

[1]:
Díky za komentář i za upozornění. Já si většinou v nedělám při psaní žádnou přípravu a "jedu" z hlavy, takže někdy bývám myšlenkově trochu vpředu. Naskočí mi dislokace, ale já už píšu o repozici... Děkuju, jdu to napravit. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama