Icebug Zeal 3 M RB9X - dlouhodobý test

9. února 2018 v 13:08 | Mamufous |  Extrémní překážkové závody
Když jsem si boty počátkem května loňského roku kupoval, věděl jsem, že právě tyhle boty chci a nebyla to koupě postavená na jakémkoliv kompromisu. A se stejným postojem jsem boty zapojil do svých služeb - bez kompromisu. Jak se jim vedlo, jak jsme se sžívali, a jak na tom nyní všichni (já i boty) jsme, to se dočtete v tomto článku.


Jak již zaznělo v úvodu, boty jsem pořídil loni v květnu, přesněji pátého května. Po téměř ročním čekání, protože předchozí model Zeal 2 měl poněkud užší fit, který mi úplně nevyhovoval. Vyzkoušel jsem v té době pochopitelně i jiné modely Icebug, ale stále jsem narážel na stejný problém - úzký fit. Jestliže například u objemové běžecké boty na asfalt můžete sem tam trochu přimhouřit oko, u boty do extrémních podmínek nesmíte podlehnout emocím ani dojmům, že "to bude dobrý". Bota musí sedět takzvaně na první dobrou, jinak vás pravděpodobně čekají problémy. Že jsem se pozdějšímu "problému" přesto nevyhnul, o tom se zmíním později.
Nadšen tím obrovským úspěchem, že Icebug konečně ušil boty také pro mě, rozhodnul jsem se vlastně ihned, že botám dám pořádně "napít", a že je rozhodně nebudu šetřit ani hýčkat a navíc, že si všechno budu poctivě zapisovat a fotit. Nebyly to první ani poslední boty, kde jsem nastavil tento přístup.



Popis Zeal 3 RB9X
Asi všichni vnímáte, že každá bota je určena k nějakému konkrétnímu účelu a v případě reklamace se bere v potaz, zda uživatel tento účel dodržel, respektive, zda rámec účelu nepřekročil. Já se rozhodnul účel zcela záměrně ignorovat. Pochopitelně jsem nejprve boty podrobil důkladné (amatérské) prohlídce, abych zjistil, jak odolně jsou vyrobené.
Bota je samozřejmě lepená, ale zásadní spoje jsou navíc zesílené sešitím nylonovou nití. No, nití… Spíše provázkem. Icebug si skutečně na odolnou botu jen nehraje, on jí skutečně je, jak se později ukáže také v praxi. Už předtím tomu ale silně napovídá právě technologie spojení jednotlivých dílů boty. Sedí také údaje výrobce o váze boty a zdá se, že patentovaná směs podešve nazvaná RB9X bude skutečně mít "tajné" složení.
Mimochodem, obchodní označení směsi RB9X je zkratkou pro český název "guma9extrém (Rubber9Extreme), což může svědčit o tom, že Icebug skutečně pracoval na vývoji nějaké lepší směsi a s nadsázkou řečeno, na devátý pokus se mu to povedlo. Já jsem v prvním jednoduchém testu podešev namočil a poté po ní přejížděl prsty. Ty se na podešvi zadrhávaly a vydávaly zvuk podobný pískajícím pneumatikám při smyku. Sem tam to zkouším v obchodě u různých bot s olíznutým prstem a rozhodně to není standardní projev každé gumové podešve. Navíc a to je zajímavé, suchá a čistá podešev RB9X má tendenci se při chůzi po lesklé dlažbě "přilepovat", což je i sluchem slyšitelné. Žena tento projev označila za "přísavku" či "gekona". Že Icebug na mokrých kamenech a dokonce i při brodění vodou drží výrazně lépe než konkurence, to vám nadšeně dosvědčí každý majitel bot těchto bot. Holt na RB9X skutečně něco bude.
Vnitřní stélka je u modelu Zeal 3 do boty všita a nemá tedy vyjímatelnou vložku na rozdíl od některých jiných modelů Icebug. Dodatečné šití lepených dílů je patrné ještě na špičce a sešité jsou také některé vnitřní i vnější části boty, ale už vzhledem k celkové konstrukci a použitým materiálům, není bota prošita přespříliš. Nepotřebuje to, protože molitanové a pěnové vycpávky v botě zcela absentují. Bota proto nebude vaše chodidla vyloženě rozmazlovat, ale na druhou stranu bude zcela přesně poslouchat jejich příkazy. Pokud máte zájem o mou podrobnou recenzi bot Icebug Zeal 3 M RB9X, najdete ji zde.




Jak jsem psal výše, rozhodnul jsem se ignorovat doporučení výrobce. Boty jsem proto vesele běžecky proháněl po asfaltu a dokonce jsem si je vzal dvakrát na rodinný výlet. Potřetí už jsem to nezvládnul. Jedná se totiž o botu do extrémních podmínek, proto i její vlastnosti jsou extrémní. Bota v případě normálního civilního použití extrémně nedýchá. Materiál svršku - balistická síťovina je velmi mechanicky odolný a nenasákavý, ale také neprodyšný. A chcete-li si tyto boty vzít na výlet, a máte-li v plánu se poté někde (jinde než doma) zouvat, radím vám, nedělejte to! Minimálně už jen vlhké mapy na ponožkách nevypadají příliš esteticky.
Myslím, že se příliš nepředběhnu, když už nyní prozradím, že v botách jsem za půl roku naběhal přes 400 kilometrů. Není to moc. Pochopitelně musely zbýt nějaké kilometry na mé další boty. Jde o to, v jakých podmínkách jsem oněch 400 kilometrů naběhal. Ještě pro úplnost uvádím, že moje tělesná váha se dlouhodobě pohybuje kolem hranice 85 kilogramů, což pro běžce není úplně typická hmotnost, ale já bych u sebe chrtí postavu nemohl akceptovat ani za cenu rychlejšího běhu.
Protože jsem si vedl záznamy o používání bot, mohu z nich nyní vyčíst, že v současné době mají boty za sebou 416,7km s procentuálním zastoupením povrchů - 21% asfalt (téměř 90km), 34% šotolina (cca 140km) a 45% ostatní podklady jako je tráva, bahno, sníh, listí, jehličí, atp. (téměř 190km).


Boty byly nespočetněkrát totálně promočené, obalené bahnem, nebo suchým jemným prachem. Mnohokrát jsem boty nechal volně schnout, aby se bahno samo "oloupalo", nebo jsem je drasticky osprchoval a poté vhodil do pračky na 30°C i na 40°C, podle toho, v jakém stavu se nacházely. Bez uzardění jsem je v případě praní vždy nechal "ždímat" na 1400 otáček za minutu.
Pro kritiky zmíním, že v pračce jsem bez problémů pral vždy všechny své (sportovní) boty.

První kilometry v Zeal 3 RB9X
Chybami se člověk učí a to celý život. Jak jsem již psal, přes veškerou opatrnost mě přece jen dohnala malá chyba. Já jsem si boty kupoval ráno, což by nebyl až takový problém, kdybych si ovšem při koupi uvědomil, že ráno máme chodidla poněkud štíhlejší. Je to dáno fyziologicky a nebudu zde rozebírat příčiny.
Při koupi jsem samozřejmě počítal s rezervou v oblasti palce (prstů), ale ta, jak se později ukázalo, nakonec pouze vykompenzovala rozdíl mezi tvarem ranního a odpoledního chodidla. Naštěstí po kompenzaci stále v botě zůstává pár milimetrů místa, ale pochopitelně bych rád snesl víc, protože se v botě cítím těsněji.
Proto jsem hned zpočátku musel přistoupit k tzv. mokré metodě nazouvání. Před výběhem do každé boty naliju přibližně dvě deci vody, kterou v nich nechám chvíli stát. Materiály boty nenasáknou, respektive pouze minimálně, ale především změknou. Po chvilce vodu vyliji a boty normálně nazuji. Běh je tak od prvních metrů příjemnější a boty mi v podstatě sedí jako bačkory. Naštěstí běhám OCR, takže "mokro v botách" mi naprosto nevadí a vlastně jej už ani nevnímám.
Jinou chybu, která by se během těch čtyř stovek kilometrů objevila, jsem nenašel ani nezaznamenal.
Bota samotná není minimalistická, ale nehledejte u ní nějaké výrazné tlumení. Nenajdete ho totiž. Výrobce sice uvádí hodnotu 6mm, ale tzv. drop (čili tlumení) je hodnotou rozdílu mezi výškou podešve v přední a zadní části boty. A Zeal 3 jsou postavené na poměrně nízkém profilu. Opět odkazuji na mou podrobnou recenzi tohoto modelu.
Výhodou "malého" tlumení je skutečnost, že bota výborně čte terén a dává vašim chodidlům i hlavě přesnou zpětnou vazbu, co se pod botou děje. Na druhou stranu, boty vyžadují, aby vaše chodidla byla v kondici. Pokud si tedy "přelezete" z čehokoliv rozmazlujícího (drop <10mm) do Zeal 3, zpočátku budete po pár kilometrech rozčarovaní. Jestliže ale běhání myslíte vážně a skutečně vydržíte Icebug Zeal 3 akceptovat, zanedlouho zjistíte, že menší tlumení je nejen v terénu obrovská výhoda v mnoha směrech. Doporučuji ve výše popsaném případě dávky kilometrů postupně navyšovat a "neodpálit" si chodidla hned na prvním výběhu dvaceti kilometry.
Z osobní zkušenosti mohu jednoznačně potvrdit, že v Zeal 3 lze bez problémů absolvovat například trailový běh na 45km, nebo Spartan Ultra Beast s výslednou vzdáleností 55km.



Povolí či nepovolí?
Čtyři stovky kilometrů, to už je na jedny boty do extrémního terénu docela porcička a nutně se musí projevit odolnost materiálů. Jestli čekáte, že se Zeal 3 celkově nějak vytáhly, budete zklamaní, nekonalo se. Bota pochopitelně změnila tvar a špička boty trčí nahoru v pozici, jako když je chodidlo v odrazové fázi běhu. Materiály změnily barvu vlivem množství vody a bahna, do něhož se často dostávaly a na boku podešví jsou patrné známky tlumící funkce - materiál má zkrabacenou strukturu. Kde musel materiál svršku přece jen mírně povolit, je v případě mých bot oblast malíčku nohy, což je dáno anatomií mých chodidel. Svršek je sice vyrobený z balistické síťoviny s ohromnou mechanickou odolností, ale když vezmete v úvahu, že moje dynamická hmotnost při dopadu chodidla převyšuje v průměru čtvrt tuny, která na svršek působí už přes 400 kilometrů, považuji fyzický stav a hlavně téměř původní tvar svršku za ohromný úspěch.
Pohledem i pohmatem se především vnitřní části boty nezměnily. Jasně, v oblasti prstů jsou cítit uvnitř na stélce otlaky, ale stélka samotná není prodřená, nebo nedej bože oddělená v nějakém spoji od zbytku boty. Pravděpodobně je vyrobena z nějaké syntetické kůže, takže na bosé chodidlo je příjemná a litry vody a desítky kilogramů bahna ji z formy za celou dobu přesto nedostaly.
Stejné je to s dalším kritickým místem bot - s opatkem. Jako, že prodřená pata v botě? Tohle Icebug Zeal 3 RB9X nezná.
Musím také říct, že jsem velmi spokojený s pevností šitých spojů, které jsem zmínil již na začátku článku. Nikde se nic netřepí, nic neprasklo, nic se dramaticky nepáře. A když už jsme u těch "provázků", nemohu nezmínit tkaničky. Věřte, nebo ne, lepší jsem neměl! Původní a sériové tkaničky Icebug se nerozvazují a hlavně si stále zachovávají původní délku, ať už jsou mokré či suché! Vzhledem k tomu, že svršek boty se nevytáhnul a stále stejně obepíná nárt chodidla, tkaničky jsou při zavazování mačkány uzlíkem stále v jednom stejném místě. Přesto není na tomto místě jejich struktura nijak narušena.



Zub času
Kdybych tvrdil, že boty jsou jako nové, lhal bych sám sobě. Nejsou. Z hlediska stáří a naběhaných kilometrů je stav bot více než uspokojivý, i když vizuálně jsou na botách kilometry i extrémní prostředí samozřejmě znát. Nejvíce "zkušeností" nese logicky podešev čili podrážka.
Ta prozrazuje, že toho zažila hodně. Ztratila dost ze své ostrosti - jednotlivé výstupky dezénu mají více i méně obroušené hrany po celé ploše podešve a také z původní celkové výšky výstupků ubylo. Jenže chtě nechtě, musím prostě konstatovat, že v této fázi kilometrového náběhu v podobných podmínkách byly například mé Salomon Speedcross 3 dávno v klinické smrti. A to nejen stavem podešve, ale také konstrukčně.
Nejsem bláhový a vím, že v současné chvíli mají mé Zeal 3 nižší trakci - podešev přece jen dostala "napít", ale oproti konkurenci je podešev stále ve výborné kondici a já se v botách na závodech i na trénincích stále cítím moc dobře a jistě.

Nic se nerozbilo, nic se nezlomilo, nic nechrastí
Paradoxem technologiemi nabouchaných bot je jejich velká náchylnost ke změnám vlastností, které potom přímo ovlivňují celkový pocit z funkčnosti bot. Jakmile například vyhasne goretexový efekt, můžete mít pocit, že při obyčejném mrholení máte v botách vlhko. To si nevymýšlím, to jsem četl na jedné diskuzi. Jakmile dožijí různé tlumící "fíčury" pod patou - vlny, desky, plástve, gelové či vzduchové polštáře a pěny, zpravidla můžete takové boty zahodit, protože se tím změní jejich geometrie vůči postavení chodidla v kotníku a minimálně na pocit víte, že se vám v takových botách začne běhat špatně.
To u Icebugu nehrozí. Boty Icebug jsou zkonstruovány vlastně úplně jednoduše, bez zbytečných ptákovin, ale z velmi kvalitních materiálů. Podešev je tak po čtyřech stovkách kilometrů stále velmi dobře použitelná, svršek boty výborně drží a stabilizuje chodidlo na stélce a opatek nedovolí, aby se vám bota při běhu třeba jen sebeméně vyzouvala. Na botě tak vlastně nemá co umřít. Při nazouvání bot mám dnes úplně stejný pocit, jako když měly boty na odometru padesát, sto, i dvě sta kilometrů.



Trochu současných parametrů
Kuchyňská váha (má uznanou odchylku 5g) ukazuje hmotnost jedné boty 225-230g. Posuvným měřítkem jsem naměřil především v přední části podešve výšku výstupků 3-5mm, což sice úbytek materiálu značí, ale když si vezmu, co všechno mají boty za sebou…
Při detailní kontrole bot jsem nezaznamenal, že by byl někde materiál svršku prasklý či roztržený, ale v oblasti malíčků je jeho struktura poškozená. Na vině je mimo jiné to, že mám v těchto místech širší chodidlo, materiál je zde tedy hodně exponovaný a hlavně při šplhání povoluji zámek lana na nártech právě přes toto místo.
Sám jsem velmi překvapený, že žádný zásadní lepený spoj za celou dobu nepovolil, což jistě není náhoda, protože úplně první generace Zeal měla právě s tímto určité problémy.
Mohu tedy potvrdit, že Icebug Zeal 3 RB9X jsou boty, které s největší pravděpodobností přežijí sebenáročnější podmínky, pokud se nebavíme o kyselině a ohni, a současně mohu tento model zájemcům vřele doporučit.
Pro mě je dobrou zprávou to, že Zeal 3 jsou i pro letošek aktuálním modelem bez generační náhrady, takže při obměně za ideálnější velikost si nebudu muset zvykat na nový střih, nebo jinou barevnou kombinaci.
Celou obsáhlou fotogalerii najdete v menu vlevo.

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama