Doping ve sportu - přehledně a přímo

15. května 2018 v 13:36 | Mamufous |  Extrémní překážkové závody
Toto téma jsem měl ve svém notebooku rozepsané minimálně půl roku. Střídavě jsem jej odsouval a zase se k němu vracel, přepisoval, mazal odstavce a řešil jsem v sobě, jakou úroveň informační hodnoty mám článku nadělit. Byla to taková horká brambora v ruce.


Jenže před několika týdny opět začala řádit náhlá úmrtí mezi špičkovými sportovci a veřejnost i novináři opakovaně poukazovali na doping. Pro mě signál vrátit se k článku.
Nejde o to, že by měl můj článek působit expertně, nebo že bych potřeboval aktuálním tématem dramaticky zvyšovat návštěvnost svých stránek. Jenom o tématu něco vím a rozpaluje mě do běla novinářská neschopnost nastudovat alespoň potřebné minimum, když už o dopingu píší. Nakonec jsou takové "výtvory" plné polopravd a fabulací, ze kterých poté vznikají lidové mýty, které jsou ve své podstatě velmi nebezpečné právě v oblasti nekontrolovaného užívání dopingu. Osobně mi také přijdou velmi nebezpečná videa na kanálu Youtube, kde lze nalézt "díla", ve kterých pitomci radí jiným pitomcům, jak a co brát.
Tvářit se proto, že doping ve sportu neexistuje, je stejné jako se tvářit, že neexistuje promiskuita. Naštěstí nikoho takového, kdo se tak tváří, osobně neznám. Jenže celá řada lidí nechce/nedokáže připustit, že doping není v profesionálním sportu a stejně tak v tom amatérském něčím výjimečným. Že dnes vědomě dopuje přes devadesát procent profesionálních sportovců a významná část sportovců amatérských, si neveřejně šuškají antidopingové výbory už řadu let.

Konec konců samotné "antidopingovky" to nepřímo potvrzují, když opakovaně prohlašují, že dopingoví hříšníci jsou před metodami odhalování vždy o krok vepředu.
Nemá smysl zde rozebírat důvody a příčiny dopování ve sportu. Nemá cenu ani poukazovat na to, jaký boj s větrnými mlýny potírání dopingu je. Naopak bych rád poukázal na to, že ačkoliv to možná mnozí netušíte, doping je dnes stejně dostupný jako balíček trávy. Pokud ovšem víte, na koho se obrátit. A jestli se dopuje na úrovni krajského přeboru v ledním hokeji? Jistě. Krajský fotbal? Jistě. Extrémní překážkové závody - svého času sport na úplném okraji diváckého zájmu? No jasně, i zde se dávno dopuje.
Nechci působit kontroverzně, ale vše co píšu, vychází z několika faktů. Zajedno mám vzdělání, jehož součástí byla také část o dopingu ve sportu. Zadruhé jsem sám prošel jako vrcholový sportovec dvěma sporty - ledním hokejem a kulturistikou, přičemž oba sporty mají k dopingu velmi blízko. Zatřetí, už pár let nepokrytecky otevřeně mluvím o osobních zkušenostech s dopingem. Ano, dopoval jsem. Začtvrté - nikdy jsem nebyl idiot, který by do sebe "fedroval" doping bez nějakého smysluplného systému a dávkování. Už proto jsem se řadu let v této oblasti věnoval samostatnému vzdělávání. Nikdy jsem v inkriminované době netvrdil, že nedopuji. Otázka mi byla jako kulturistovi kladena nespočetněkrát - přímo i nepřímo, ale vždy jsem odpovídal stejně neutrálně: "Tohle není téma, který bych chtěl probírat."


Určitá část "dopingových hříšníků" by vám poměrně logicky a pochopitelně zdůvodnila skutečnost, proč "berou". A v mnohém mají pravdu. Obrovský problém dopingu vidím osobně v jeho současné dostupnosti. V tom, že díky asijské produkci vlastně většina amatérů a poloprofesionálů vůbec netuší, jaké látky a v jaké kvalitě přesně aplikují. Problém je také v tom, že dnes je tzv. dopingový start prakticky shodný s účastí na již prvních trénincích - to znamená, že dopingovému startu nepředchází roky "čisté" dřiny a v neposlední řadě mě doslova děsí skutečnost, že dnes zcela bez zábran dopují už patnáctiletí (občasní) sportovci.
A protože novináři v tomto ohledu zcela selhávají a místo preventivního vzdělávaní čtenářů vytváří raději hrůzostrašné historky o úmrtí dopujících, pokusím se trochu světla vnést do problematiky dopingu já. Mimochodem, víte, že v rámci tzv. nepodložené statistiky umírá víc lidí z důvodu setkání s divokou zvěří než z důvodu dopování? Mluvíme ovšem pouze o prokázaném úmrtí vlivem dopingu, nikoliv o neprokázaných souvislostech například mezi rakovinou v pozdějším věku a dopováním mnoho let předtím.

Nejprve to nudné
Měli byste vědět, že podle mezinárodních úmluv musí v každé zemi fungovat antidopingový výbor s úsekem antidopingových kontrol, které používají shodné metody a metodiku vydanou Světovou antidopingovou agenturou WADA. Pokud se daná země oficiálně účastní mezinárodních šampionátů a závodů, nebo je pořádá, ale nemá národní antidopingový výbor, podléhají atleti kontrolám přímo komisařům WADA, jinak je jakákoliv účast na mezinárodní scéně nemožná.
U nás je už řadu let ředitelem úseku antidopingových kontrol RNDr. Jan Chlumský, v době mé aktivní kulturistické kariéry velmi obávaný komisař, jehož fotka obličeje snad visela v pokoji každého člena reprezentačního nebo širšího reprezentačního kádru. V davu mezi diváky jsme jej poznávali zcela bezpečně podle husté černé kštice a černého kníru pod nosem. Jakmile se někde objevil, bylo mezi účastníky závodu "veselo".
Samotná dopingová kontrola má dvě části, administrativní a praktickou. Praktická část obnáší odběr vzorku moči, přičemž samotný odběr probíhá za přímé účasti komisaře do plombovatelné odběrové nádoby. Mám-li to říct lidově, komisař vám celou dobu před odběrem i během něj kouká na "vercajk", abyste náhodou neposkytli vzorek moči z předem připraveného balonku a hadičky. U holek samozřejmě provádí odběr komisařka, avšak se stejnou přísností. Pokud jste stydlivý typ a nejde vám močit za přítomnosti cizí osoby, máte Smolíka pacholíka. Prostě se čeká, až vám to půjde, klidně hodiny. Odmítnutí poskytnout vzorek se bere jako pozitivní nález se všemi důsledky.
Odebraný vzorek má dvě části, vzorek "A" a vzorek "B". Béčko jde k ledu, testuje se áčko. Pokud vyjde test pozitivně a sportovec s výsledkem nesouhlasí, testuje se béčko, které zároveň znamená definitivní potvrzení či vyvrácení výsledku testování áčka. V drtivé většině opakovaného testování (béčko) je potvrzen výsledek testu vzorku "A".
Pokud jste se (jenom jako) stali otestovaným atletem a máte pozitivní vzorek, případně pozitivně potvrzený také vzorek "B", očekávejte trochu kolotoč. Oznámení o výsledku testu dostáváte poštou a stejně tak jde oznámení vašemu klubu a vaší sportovní asociaci. Tam na koberečku strávíte pár horkých chvil, to podle toho, na jaké úrovni soutěžíte, jakou máte mezinárodní výkonnost, a jak asociace hodnotí vaši budoucí kariéru. Každopádně je to hodně nepříjemné, protože klub (někdy - je to specifické) a hlavně asociace dostává finanční pokutu, případně jsou odňaty dotace na mezinárodní účasti. Pokud vás lapnou na mezinárodní scéně, je to průšvih násobně horší ve všech aspektech. Za nás byl první hřích odměněn stopkou na dva roky, druhý úspěšný "odchyt" znamenal doživotní stop. Osobně jsem byl testován za svou sportovní kariéru několikrát, a vždy s negativním výsledkem. Jak už jsem psal výše, uživatelé dopingu jsou vždy o krok vepředu a svou roli samozřejmě sehrává někdy trochu vrtkavá biochemie lidského těla.

Užívat vs zneužívat
Ano, jsou sportovci, kteří užívají a ti, kteří zneužívají. Celá řada bláznů a také dokonce z řad opravdu špičkových sportovců neřeší odvrácenou tvář dopování, a jednoduše si látky ordinují sami, buď podle (již) nabytých zkušeností, nebo jako převzatý dopingový program (tzv. kúru) od někoho jiného. Zpravidla to bývá problém, protože takto převzatá kúra často nesplňuje přesné požadavky na očekávaný výsledný efekt. Dochází tak k situacím, kdy se musí v rámci "doladění" přidávat další preparáty, vlivem čehož dochází k velmi nebezpečným mixům.
Já osobně jsem měl známého lékaře, kterému jsem se s úmyslem "brát" svěřil a ten mě na doporučení poslal k jinému lékaři, který se mnou udělal všechna důležitá vyšetření ještě před prvním pohledem na ampuli laboratorního testosteronu. Pravidelné kontroly stavu organizmu se tak staly na určitou dobu součástí mého sportování.
Naproti tomuto přístupu stála a stále stojí (mnohem větší) skupina zneužívačů. Jsou "obsluhováni" různými guru, kteří doslova odhadem od oka upravují dávkování a délku kúry. Prostě džungle. Dodnes si pamatuji situaci, kdy jsem se v zákulisí během jedněch kulturistických závodů bavil s kamarádem a soupeřem ze své váhové kategorie. Jeho informace mě tehdy šokovala, když mi mezi řečí suše sdělil, že poslední tři dny v superkompanzaci močí krev. Soutěž jsem nakonec vyhrál a on skončil mezi poraženými, ale právě tahle informace ve mně zanechala něco, co bylo příčinou pozdějšího ukončení kulturistické kariéry.


Zakázané látky
Seznam je dlouhý, proto se látky řadí do skupin a podskupin, přičemž jsou neustále aktualizovány a doplňovány. Vyjmenuji všechny skupiny i podskupiny, ale následně rozebereme jen ty látky, které jsou z hlediska obecné dostupnosti a zneužitelnosti především v amatérském sportu těmi nejexponovanějšími.
Hned v úvodu kapitoly dopředu některým čitatelům hlásím, že text záměrně nebude návodný! V téhle oblasti rozhodně nebudu nikomu radit. Nedělal jsem to a dělat to nebudu. Pokud budu zmiňovat některé postupy, záměrně vynechám důležité informace. Prosím, ani mě nezkoušejte žádat formou soukromých zpráv o radu. Odpověď bude vždy zamítavá. Pojďme na tedy na ty skupiny:

* Nezařazené (sledované) specifické látky
* Anabolické látky
* Peptidové hormony, růstové faktory
* Beta-2 agonisté
* Hormonové a metabolické modulátory
* Diuretika a další maskovací látky

A dále podskupina:
* Stimulancia
* Narkotika
* Kanabinoidy
* Glukokortikosteroidy
* Alkohol
* Betablokátory

Laik možná čte tyto názvy poprvé v životě, ale informovanější čtenáři vědí, že za těmito názvy se skrývají stovky farmak, které jsou v lékárně běžně (na předpis) dostupné, ale oficiálně jako doping zakázané. V mnoha případech se běžně používají jako farmaka pro léčbu, nicméně vzhledem k léčebnému účelu jsou aplikovány tzv. medicínské dávky, tedy násobně menší množství než v případě dopingu.

Co může laika na seznamu překvapit, jsou Narkotika. Některá narkotika zvyšují mozkovou i svalovou aktivitu, a proto jsou zakázaná. Jistě jste nejednou četli, že zfetovaného muže téměř nebyli schopni zpacifikovat tři policisté. Jistě jste se smáli policistům. Neprávem. Pravdou totiž je, že narkotika tento efekt skutečně mají. To je také jeden z důvodů, proč je mezi špičkovými sportovci tolik oblíbený kokain. Snižuje bolest, zvyšuje sebevědomí (neboli snižuje práh sebezáchovy), aktivuje mozek a svaly, a jeho návykovost je relativně nízká. Alkohol působí velmi podobně, jen je jeho efekt oproti "kokeši" výrazně nižší.
Než se pustíme do konkrétních skupin zneužívaných amatéry, mrkneme ještě na Nezařazené specifické látky. Mezi ně například patří veterinární farmaka, nebo syntetické drogy. Ano, dopovat lze také léky, které jsou primárně určeny pro léčbu zvířat. Ne, výše zmíněný kokain není syntetickou drogou, protože jeho základem je výtažek z rostlin, proto patří kokain mezi narkotika.

Beta-2 agonisté jsou látky, které ovlivňují a působí na nervový systém. Účinek těchto látek má velmi širokou paletu a mimo jiné působí také na tukovou a svalovou tkáň. Zakázané látky ze skupiny Beta-2 agonistů se vyskytují v lécích na léčbu astmatu. Mezi nejznámější zneužívané léky patří například Clenbuterol. Důvodem, proč je řada špičkových sportovců astmatiky je skutečnost, že Beta-2 agonisté mají v určité kombinaci taktéž svalově anabolický efekt (růst svalů) a dokonce lipolytické vlastnosti, čili mají efekt rozpouštět tuky, přičemž relativní zdravotní riziko užívání v rámci dopingu je nízké. V kulturistice se Clenbuterol užívá především v předsoutěžní přípravě.
Naopak Betablokátory mají na rozdíl od Beta-2 agonistů účinek tlumící, když potlačují pocity neklidu a nervozity. Betablokátory taktéž působí na kardiovaskulární systém. Ačkoliv se může zdát jejich použití ve sportu kontraproduktivní, právě Betablokátory jsou vyhledávaným zakázaným prostředkem v disciplínách, kde je potřeba soustředění - střelba, lukostřelba, atp.

Taktéž Glukokortikosteriody mají tlumící účinky. Jedná se o látky, které mají protizánětlivý efekt a relaxační dopad na dýchací systém. Při užívání vyšších dávek mají Glukokortikosteriody analgetický (znecitlivující) účinek. Kombinace otevření dýchacích cest a snížení prahu bolesti umožňuje sportovcům tvrdší tréninky a vyšší sportovní výkon. Společně s Betablokátory mají Glukokortikosteroidy řadu vedlejších účinků s dopadem na srdeční činnost a Glukokortikosteroidy vyvolávají navíc osteoporózu kostí.


Hormonové a metabolické modulátory jsou látky, jejichž účinek jde na první pohled proti obecným požadavkům při zakázaném podávání. Nemají svalový anabolický efekt, nezklidňují ani neaktivují nervový systém. Jejich významem v dopingu je potlačovat negativní vlivy užívání jiných zakázaných látek, především anabolických androgenních steroidů, které u mužů svým vedlejším účinkem způsobují například gynekomastii. Gynekomastie je ukládání tuku v oblasti prsních bradavek, což způsobuje především ženský hormon estrogen. V rámci užívání Hormonových a metabolických modulátorů dochází k potlačování syntézy ženských pohlavních hormonů, které gynekomastii způsobují. Výčet vedlejších účinků je široký. Modulátory prakticky přenastavují celý metabolický proces a jedná se o závažný umělý vstup do přirozených biochemických postupů v lidském organizmu.


Nezařazené specifické látky jsou skupinou, v níž naleznete celou řadu léčiv určených výhradně pro léčbu zvířat. Ano, jsou lidé, kteří jsou ochotni pro zvýšení vlastního výkonu "zobnout" cokoliv. Stimulancia jsou skupinou zakázaných látek, kde ve výčtu najdete jak léky s relaxačními účinky, tak léky s účinky povzbuzujícími. Při chápání rozdělování zakázaných látek do skupin je třeba brát v potaz nejen jejich vlastní účinek na organizmus, ale také chemický základ a působení na konkrétní systémy organizmu. Kanabinoidy. Má cenu představovat nejznámější kanabinoid - marihuanu?
Diuretika a jiné maskovací látky jsou podle mého nejnebezpečnější skupinou zakázaných látek, protože při troše znalosti lze k těmto látkám přijít poměrně snadno a levně. Navíc jejich účinky jsou mezi potenciálními uživateli vyzdvihovány, zatímco nežádoucí účinky jsou velmi často zamlčovány, nebo dokonce pro špatnou znalost problematiky dokonce přehlíženy. Pokud je tedy mezi čtenáři tohoto článku uživatel dopingu, nebo potenciální uživatel dopingu, DŮRAZNĚ VARUJI před aplikací jakýchkoliv farmak ze skupiny diuretik a maskovacích látek! Ačkoliv se o příčinách mnoha úmrtí sportovců - v tomto případě kulturistů píše vždy obecně o pravděpodobnosti souvislostí s dopingem, právě diuretika a maskovací látky jsou v drtivé většině případů příčinou úmrtí. A nejde jen o špičkové profesionály. Z dob mé kulturistické kariéry dnes již nežije několik výrazných osobností, z nichž minimálně u jedné byla jako příčina úmrtí prokázána diuretika.

Princip zneužívání diuretik spočívá v tom, že tyto látky snižují schopnost organizmu absorbovat vodu a naopak dokážou tělo i orgány tekutin zbavovat. Diuretika zvyšují močopudnost až na 6 (slovy šest!) litrů denně! Ta jsou hojně využívána ve sportech, kde se soupeří ve váhových kategoriích - kulturistika, box, vzpírání, nebo ve sportech, kde se hodnotí vzhled těla - opět kulturistika, odnože kulturistiky v mužském i ženském podání. Zvláště v těchto sportech se totiž mimo jiné hodnotí kritérium "separace svalů". Kámen úrazu mnoha jinak velkých (osvalených) atletů. Podkožní tekutina nedovolí vyniknout jinak mohutným svalům tak, aby byla vidět jednotlivé svalová vlákna a snopce. Aby bylo například vidět jasné a zřetelné oddělení jednotlivých svalových hlav - typicky kvadriceps (stehenní sval), diuretika odvedou z organizmu tekutinu do té míry, že svalová separace vynikne do extrémní podoby.
Jedním z nejčastěji zneužívaných preparátů je Furosemid. Je jedno, že se v medicíně používá primárně na léčbu vysokého tlaku. Jeho zneužití ve sportu vede právě k močení krve, respektive k vylučování moči s krví, kdy jsou ledviny natolik přetížené, že prostě krvácí. S tekutinou samozřejmě odchází také ionty, minerály a elektrolytické látky, takže věřte, že ačkoliv na pódiu stojí "na kost" vysekaný kulturista předvádějící svou muskulaturu s úsměvem na tváři, je ve skutečnosti na pokraji fyzického selhání a na nohou ho drží pouze superkompenzační účinek, kdy tělo naplnil základní energetickou látkou - cukrem. Neobviňuji tím žádného konkrétního atleta z užívání diuretik, pokud má pěkně "vyproužkované" svaly, ale opakuji, že extrémní vyrýsování MŮŽE BÝT znakem užívání diuretik.
Ta se zneužívají ještě jako maskovací látka, protože vlivem zvýšené močopudnosti dochází k rozředění jiných látek, na které se z moči dělá dopingový test.

Peptidové hormony a růstové faktory jsou skupinou látek, které byly k dostání již v mé době, avšak stály raketu. Dnešním "přepočtem" od tří iPhone X výš za jednu kúru. Dnes jsou "levnější" a hlavně dostupnější, proto také mnohem rozšířenější.


Když pominu tzv. genový doping čili zatím nejvyšší úroveň dopingu, kdy se již zasahuje do lidského genofondu (samostatný článek někdy v budoucnu), jde v případě peptidových hormonů pravděpodobně o nejmodernější metodu zneužívanou profesionálními sportovci k dopování. Ještě před pětadvaceti lety bez možnosti detekce, pouze se o této metodě dopování vědělo. Dnes je již metoda detekovatelná. Jedná se o aplikaci lidského růstového hormonu, avšak laboratorně syntetizovaného s chemickou čistotou (shoda s přirozeně produkovaným hormonem v těle) sto procent.
Růstový hormon (hGH) přímo ovlivňuje veškeré tělesné parametry, včetně svalové struktury. To on je příčinou, proč dnešní špičkoví kulturisté mohou na soutěžním pódiu po měsících diet a "na kost" vysekaných vážit kolem 140kg. To on je příčinou, proč Arnold z vrcholu své kariéry vypadá proti dnešnímu kulturistovi jako šlachovitý desetibojař. Žádné proteiny, gainery, "bécéáčka" a "átépéčka" NIKDY nezpůsobí nárůst tak dramatického množství svalové hmoty. NIKDY! Z hlediska fyziologie a biochemie lidského těla je to nemožné a bylo to již nespočetněkrát prokázáno řadou studií, ale to je jiné téma.


Do skupiny peptidových hormonů patří například také inzulín, který je často zneužíván, u mužů je zakázán hormon gonadotropin a nejznámější zneužívanou látkou mezi muži i ženami ze skupiny hormonů je erytropoetin, tzv. EPO. Ano, cyklisté a lyžaři - prostě vytrvalostní sportovci všeho druhu EPO alespoň z doslechu znají. Už jsem slyšel, že EPO není nebezpečný, protože "jen" zvyšuje počet červených krvinek, erytrocitů... Řekl to dokonce špičkový sportovec. Bohužel, větší nesmysl říct ani nemohl. EPO velmi výrazně zahušťuje krev a tedy zvyšuje nároky na pracovní činnost srdce. Proto někdy uživatelé EPO zařazují do kúry léky na ředění krve, buď tabletový Warfarin, nebo injekční Fraxiparine, který se aplikuje z již připravených jednorázových náplní do podkoží na břiše. Z kúry se tak stává v podstatě toxický mix a pokud se v případě EPO něco "porouchá", bývá to ve většině případů srdce.
Problém při zneužívání hormonů je jejich účinek nejen na svalovou strukturu, ale na celé tělo. Vysoké dávky hGH způsobuje růst okrajových částí těla (akromegalie), typicky brady a lícních kostí, celkové mohutnění kostí a samozřejmě také růst tělesných orgánů. Proto je dnes typickým znakem špičkového kulturisty velké vyduté břicho. Vydutý tvar způsobuje zajedno obrovský rozvoj přímých i šikmých břišních svalů, zadruhé zvětšené orgány v dutině břišní. Ale abych se neopíral stále jen do kulturistů. U špičkových cyklistů byla prakticky běžně naměřena až dvounásobná velikost srdečního svalu oproti "standardnímu" rozměru. Ono tu vytrvalost musí totiž pohánět pořádné "čerpadlo".


Nejzneužívanější skupina zakázaných látek
Tou je bezesporu skupina Anabolické látky. Je zneužívána napříč všemi sportovními disciplínami, soutěžními úrovněmi a pohlavími. Jde o látky, které jsou, jak jsem již psal, velmi dostupné, relativně levné a jejich účinky velmi dobře regulovatelné. Jsou to látky, které mají široký záběr vedlejších účinků od těch banálních až po velmi rizikové a závažné. Některé vedlejší negativní účinky jsou dočasné a po vysazení těchto látek postupně vymizí, některé negativní účinky jsou trvalé a mohou se dokonce prohlubovat i po vysazení konkrétních anabolických látek.
Problém, respektive příčina předem spíše těžko odhadnutelných dopadů na uživatele tkví v biochemii lidského těla, jejíž procesy nejsou ani dnes zcela objasněny. Vědci znají velkou část pochodů a procesů lidského těla na chemické úrovni, ale čím "hlouběji" se ve svých znalostech dostávají, tím více naráží na složitost. Proto dnes není jasné, zda dlouhodobé dopování může vést ke spuštění rakovinotvorného bujení, zda pozdější kardiovaskulární potíže mohou přímo souviset s dopingem a podobně. Stejně tak, jako existuje tzv. svalová paměť, bylo potvrzeno, že existuje tzv. biochemický registr, do kterého organizmus "zapisuje" druh a množství látek, se kterými kdy pracoval, ale není jasné, k čemu tento registr slouží, a jak s ním organizmus pracuje.

Anabolické látky způsobují, …mohou způsobovat vysokou potivost a výraznou změnu pyžma. Vypadávání vlasů a/nebo naopak výrazný růst ochlupení také na místech, kde se u uživatele dopingu dříve nevyskytovalo. Výrazné zhoršení celkové kvality pokožky, která na dotek připomíná "struhadlo" a zvýšenou mastivost. Právě vlivem této mastivosti dochází často k výskytu uhrů nejen na zádech jedince, ale na ramenou, ve tváři, na hrudi i na břiše a na stehnech. Uživatelé dopingu - především pak anabolických steroidů mají zvláště záhyby pokožky pokryté výraznými striemi. Jedná se o nevratné poškození kůže (jizvy), která se zrychlenému růstu svalů nedokázala svou pružností přizpůsobit a popraskala. Nejčastěji jsou popraskané vnější úpony prsních svalů u ramen, bicepsy, široký sval zádový.
U většiny uživatelů anabolických látek dojde ke zvýšení libida, avšak někteří muži současně ztrácí schopnost erekce. Výčet vedlejších účinků by byl na celou jednu stránku, protože některé vedlejší projevy jsou obecně rozšířené, některé projevy účinků jsou méně časté a vyskytují se jen v jednotlivých případech.
Podskupinou anabolických látek jsou androgenní anabolické steroidy. Ty se navíc rozdělují na exogenní a endogenní.
Exogenní AAS (androgenní anabolické steroidy) jsou svou chemickou strukturou látky, které nedokáže lidské tělo samo vytvářet a produkovat do organizmu.

> Andres Münzer - špičkový profesionál a obět diuretik. Zemřel již před lety. <

Endogenní AAS tělo naopak vytvářet umí a také je produkuje, ovšem v daném množství, které je vnitřními (geneticky dáno) i vnějšími vlivy (věk, pohlaví, životní styl, místo života, atp.) konkrétně ovlivňováno. Vnější podávání endogenních AAS je zakázáno a lze jej dnes velmi snadno detekovat.
Pokud se budeme bavit o názvech konkrétních anabolických steroidů, nejznámějšími látkami jsou Stanozolol, Trenbolon, Prasteron. Zapomenout samozřejmě nesmím na samotný testosteron a veškeré jeho metabolity (chemicky odvozené příbuzné látky), jako například Testosteron propionát, Testosteron enantát, Testosteron cypionát a další. Vhodným složením kúry z jednotlivých farmak, nastavením dávkování a množství a celkové délky kúry (týdny až měsíce) lze měnit výkonnost lidského organizmu po stránce silové, svalově objemové, vytrvalostní, nebo kombinaci zmíněných parametrů. Řídit lze také dobu, za kterou lidské tělo požadovaných vlastností dosáhne.
Některé látky se užívají per oral (ústy), některé intramuskulárně (injekčně do svalu). Některé specifické látky se podávají také nitrožilně - například erytropoetin, ale lze je podávat i injekčně do podkoží. Endogenní AAS se zpravidla podávají injekčně do svalu a podle typu metabolitu se jedná olejovitou emulzi. To proto, že olejová báze látky vpíchnuté do svalu řídí postupné uvolňování do organizmu. Dopingová kúra bývá někdy tak silná, že množství injekčních vpichů způsobuje abscesy.

Absces je zapouzdřený zánět uvnitř svalu, v němž se nachází vpíchnutá látka, která se právě kvůli pouzdru nedokáže vstřebávat. Abscesy mají velikost kuličky na cvrkání až po velikost pingpongového míčku a jedno mají společné. Šíleně bolí. První pomocí je absces "rozmasírovat". Jde o bolestivou metodu, ale pokud absces odhalíte brzy, jde to rychle. Pokud metoda nepomáhá, doporučuji místo nejprve prohřát horkou vodou (horká sprcha). Olejová báze se zahřeje a zřídne. Poté rozmasírovat. Krajní variantou je chirurgický zákrok vyříznutím. Někdy se absces sám vstřebá, ale pokud je velký, nespoléhejte na to. Stejně tak, pokud se abscesy tvoří opakovaně, hrozí delikvence, která se s každou další kúrou zvyšuje. Vnitřek svalu totiž zůstává "zjizvený" a pokud se jehlou trefíte do stejného místa, absces se opakuje.
Aby se toto nedělo, mají dopující sportovci časem rozpíchaný celý zadek a pokud není prostor, používá se pro vpichy buď břišní sval, nebo svaly stehenní či ramenní.
U dopingových kaskadérů, kteří si látky aplikují sami, může hlavně v případě aplikace do zadku dojít k napíchnutí nervu, protože dopující atlet se musí natočit tak, aby na zadek dosáhnul ideálně oběma rukama, což ho většinou vede ke vpichu spíše do strany sedacího svalu, nežli přímo do něj. Většina kaskadérů navíc injekční stříkačkou po vpichu ani neaspiruje, takže nezjistí, že napíchli cévu. Jak už jsem psal, prostě džungle a silnější přežívá…

Co novináři nepíšou, protože to nevědí
A začneme zostra. Na dopingu vzniká, vážení čitatelé, závislost. Beze srandy! Na rozdíl od drog však nejde o fyzickou závislost, nýbrž o závislost psychickou. Ačkoliv se to nezdá, psychická závislost je zajedno mnohem méně odhadnutelná a především neexistuje ŽÁDNÝ předchozí signál, že se uživatel dopingu řítí do velkého průseru. Průběh užívání dopingu je v principu totožný s užíváním drog. Rozdíl je pouze v očekávaném efektu. Ať již začátečník či zkušený dopingář, oba shodně čekají na nástup účinku již od první polknuté tablety či vpíchnuté jehly.

A účinek dopingu na lidský organizmus lze přirovnat k polití živou vodou. Kdo nezažil nástup účinků dopingu, těžko pochopí, jak jinak (lépe) se najednou tělo chová, i kdybych tady vše popisoval tři dny. Jsem přesvědčený, že právě toto je důvodem, proč drtivá většina uživatelů dopingu rychle zapomíná na zdravotní rizika a mává nad nimi rukou. Ať již je kúra postavena na zvýšení síly, objemu svalů, nebo vytrvalosti, vždy má doping obrovský dopad na psychiku.
Představte si, že roky dřete v posilovně pět dní v týdnu a poslední rok dokonce dvoufázově. To znamená, že během týdne stihnete deset těžkých tréninků. Jediné, co děláte, že trénujete, jíte a spíte. Za poslední rok jste projedli desítky tisíc korun a další tisíce jste utratili za doplňky výživy, po kterých by to alespoň podle reklam mělo rychle růst. Neroste. V podstatě nikam nejezdíte, "protože tam nemají posilovnu" a nebaví vás s sebou neustále tahat krabičky s jídlem, protože běda, jak bych někde nechal tělo třeba jen pět minut hladovět. Vždyť přece katabolický stav (opak anabolického stavu, čili tělo ztrácí svalovou hmotu) na tento okamžik doslova číhá. Život je jedna velká nuda, ovšem nikoliv pro vás, vy vidíte smysl v posilování a ten naplňujete, ale pro veškeré vaše okolí. Netrápí vás, že v kině jste nebyli roky, že si s kamarády neužíváte párty do ranních hodin. Trápí vás, že přírůstek svalové hmoty za poslední rok nebyl takový, jaký jste plánovali. Přibrali jste sotva pět kilogramů, jenže zrcadlo říká, že to je málo. A za ty prachy…? A tak dříve či později řešíte, zda "to" tam "pustit". Odborné okolí tomu moc nepřidá. Tvrdí vám, že jste talent, že máte solidní stavbu těla a slušnou genetiku, ale na mezinárodní úroveň pořád ještě málo svalů.

A tak "to" tam nakonec "pustíte" a je to jízda! Jakmile účinky dopingu nastoupí, začnou se dít věci! Z utrápených tří opakování na dřep se 180kg jsou tři parádní série 200kg po pěti opakováních. Na kladkách taháte prakticky všechno, co tam je k dispozici a na přídavný kolík navěšujete kotouče navíc. Cítíte tu neskutečnou sílu vlastního těla. S úsměvem rozcvičujete prsa na benči, na kterém je metrák a vysmahnete s ním dvacet opakování. Cítíte, jak jsou svaly napumpované, krásně oblé a tvrdé.
Najednou můžete trénovat tvrději a více. Tělo regeneruje neskutečně rychle a přestáváte si pamatovat, kdy jste naposledy měli potréninkovou svalovou bolest trvající dva tři dny. Váš metabolizmus je jako Formule1. Můžete jít více, protože "dopingové nakopnutí" platí i pro trávicí systém. Vaše tělo doslova semele a okamžitě zpracuje denních půl kila masa a kilo rýže. Přesto jste stále na hranici mezi hladem a nehladem. Doslova cítíte, že jste stroj schopný nyní všeho. Máte zvýšené libido a hlavou vám letí, že se cítíte klidně na trojku. Sem tam zaznamenáváte v hlavě probleskující myšlenku někde se porvat. Cítíte vyšší potenci agrese a skutečnost, že v tréninku taháte neskutečné váhy, tomu jen nahrává. Během tří týdnů kúry jste nabrali tři kila čistých svalů a to vás ještě další čtyři týdny čekají. Připadáte si velcí, silní a neporazitelní…

Vystřízlivění…
Ještě těsně před tím, než ráno otevřete oči, už dávno máte v hlavě myšlenku, že musíte vstát a jít na váhu. "Tak kolik dnes…?" Rozespale civíte na skrze ospalky rozmazanou hodnotu. "Zase deko dole, do hajzlu…"
Sedíte zpátky na posteli a prohlížíte si paže a nohy. Jako jo, je na nich hromada svalů, ale je toho určitě míň, než před měsícem, kdy jsem dojížděl kúru. Zkusíte zatnout. Na paži naskočí obrovský biceps. Normální člověk by vám řekl, že máte neskutečnou pazouru, ale vy jen znepokojeně biceps osaháte, jestli má sval potřebnou tvrdost. Nemá. A bolí. Bolest celého těla vlastně cítíte celý poslední týden. Intenzita tréninků šla rapidně dolů, a i když silově to není zlé, přece jen jste museli nějaké váhy ubrat. Není to prostě ono. Nedokážete toho tolik sníst, protože to do vás neleze. Máte pocit, že oproti době před měsícem se na tréninku rozcvičujete týden. A kde je ten pocit svalů napumpovaných téměř k prasknutí? Zrcadlo, jindy spojenec a kamarád, obcházíte se sklopenou hlavou. Jasně, otec včera říkal něco o tom, jak obrovskej jsem, ale on tomu moc nerozumí. Hlavou vám běží proud myšlenek a směřují k jedinému: "Stojí to za hovno. Potřebuju další kúru…"

Takhle nějak podobně prožívají dopující atleti dopingová mezidobí. Někdo hůř, někdo snáze, ale hlava vrčí na plné obrátky a snaží se uspořádat ten guláš pocitů a domněnek, které s sebou užívání dopingu přináší. Mnoho nadaných atletů neveřejně staví doping na první místo v otázce sportovat či nesportovat. Kdo byl zvyklý roky jet na dopingu, přirozená výkonnost lidského těla ho neuspokojí. Je to jako závodit ve Formuli1, kterou vám potom vezmou a dají vám Trabanta. Pro mnoho sportovců je to natolik frustrující, že začnou dělat chybná rozhodnutí i v osobním životě.
Znám osobu, která díky této frustraci zcela zabalila sport a nechala se vtáhnout do špatné party. Vykrádačky a nakonec loch za vraždu ve stádiu pokusu. A aby se dotyčná osoba cítila "dobře" i mimo sport, její součástí se stalo užívání "alespoň" Clenbuterolu. Někdo si dá každý den žvýkačku, tato osoba baští Clenbuterol.

Jasně, ne každý z dopujících sportovců končí jako společenský vyvrhel, ale doping je stejně jako alkohol či drogy velmi nebezpečný právě pro jeho schopnost tak moc ovlivňovat psychiku. Již mnohokrát jsem psal, jak obdivný postoj k lidskému tělu mám. Lidské tělo je něco naprosto úžasného, pro svou na jednu stranu geniální jednoduchost a přitom funkčnost (pohybový aparát) a zároveň neskutečnou složitost (biochemie). Přitom funguje s takovou přesností a má tak úžasné adaptabilní schopnosti. Udivuje mě jeho současná křehkost a zároveň schopnost odolávat různým destrukčním vlivům, které na něj necháváme působit. A ačkoliv se to nezdá, tělo má obrovskou schopnost samoobnovy. Nová ruka nám sice nenaroste, ale vezměte v úvahu například schopnost obnovy jater, schopnost srůstu zlomených kostí, schopnost těla fungovat pouze s jednou ledvinou, nebo v neposlední řadě schopnost organizmu kompenzovat například ztrátu zraku zlepšením sluchu.
A proč o tom píšu? Protože novinářské strašení o hrůzostrašných následcích užívání dopingu, kdy za ona strašidla vydávají opotřebované klouby a všelijak zničený organizmus jsou prostě hloupé mýty použité pro strach z těch jednotlivých případů, kdy to nějaký bezmozek opravdu s dopingovým mixem přehnal. Velká většina uživatelů pravděpodobně nikdy nebude trpět žádnými fyzickými obtížemi do konce svého života. Netrpím jimi já ani většina z mých sportovních kolegů, kteří to nakonec dotáhli v kariéře dál se všemi "nutnostmi", které k tomu tehdy patřily. Tělo má prostě jedinečnou schopnost vydržet a odolat.

Otázkou může samozřejmě být to, co jsem psal na počátku článku. Co si dnes vlastně lidé aplikují za látky, které jsou vyrobené v Asii a v Rusku, a/nebo zakoupené na internetu? To může být problém veliký. Přesto je zatím největším rizikem ona zmíněná psychická závislost na dopingu, protože fyzickou bolest člověk nějak přežít dokáže. Nejhorší je guláš v hlavě a ten umí doping namíchat opravdu kvalitně.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama